Nadávka.
Věděla, že to jednou přijde
ta osudná chvíle,
kdy bolest rozerve její srdce ve dví,
tak jako mnohým před ní
Všichni jí říkali, jak je veselá a milá
možná kdysi dávno byla
tu druhou nejradši by uhodila
„Kvete růže, podívej.“
„Drž hubu a zalívej.“
„Proč se mnou pořád hádáš?“
„Co se o mě vůbec staráš?!"
„Vážně nevíš?“
„Ne.“
„Co ti na mně tolik vadí?
„Jsi moc živá, hodná – zákeřná.“
„A ty hrozně nevděčná.“
„Super. Tak zalij tu kytku, nebo umře.“
„Vidíš, ty se staráš taky.“
„Ježkovy zraky. Proč se staráš ty?!“
„Starám se, protože jsi já.“
„...Tak to jsem nedomyslela.“
Nevím, zda je to jasné. Jde o dvě části osobnosti, které se spolu hádají. Vznikly prožitou bolestí. Ta optimistická část ale spor nakonec vyhrává a osobnost se tak opět spojí. (Tím je myšleno, že vyhrála spor samotný, ne nějaký boj. Nemůžete bojovat sami se sebou a zahojit se. Ale ten odpor mezi nimi zmizel.)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Hezké vyznání...
Faob
I předsevzetí.
Máš pravdu. Je lepší nechat
mamut
Máš pravdu. Je lepší nechat vyhrát optimistu v sobě, než mít šedo na duši.
Pěkné.
Jde to těžko, zvlášť když
Tora
Jde to těžko, zvlášť když někdo prostě bytostný optimista není.
Tak to je zajímavě pojaté.
Chrudoš Brkosl…
Tak to je zajímavě pojaté.
Moc hezky napsáno! Ty to
Queen24
Moc hezky napsáno! Ty to prostě dokážeš vystihnout :))