Ahoj!

Pozdě, ale přece (ostuda já vim, budiž mi omluvou, že jsem v pondělí ráno zabalila hobok a zamířila směr Sázava)... jako poděkování pro Katužku a Nifredil
téma: žlutý tulipán
----
Stařičká kanoe se nechává líně snášet proudem. Znavený kotrčník jen malátně udržuje směr a háček už dávno přestal pádlovat. Nezvykle ostré, květnové slunce odráží se od zčeřelé hladiny. Oslepuje je. Nevidí čápa kroužícího nad údolím. Nevidí norka vykukujícího z houští ani užovku, co se jim mihla před přídí. Před očima se jim míhají jen stříbrné a zlaté šošolky vln.
Až veselé „Ahoj!“ probere ospalou posádku k životu.
„Ahój!“ odpovídají. Ze břehu jim mává skupinka dětí. Holčička v červených šatečkách sedí na rozpáleném kameni. V ručkách drží poslední žlutý tulipán, který slunce ještě nespálilo.
Pošle ho po vodě loďce na pozdrav.