Před odchodem

"Zopakuj mi to ještě jednou."
"Usnavi..."
"Prosím..." Usnavimu se v očích zaleskly slzy: "Jinak tu beze mě vypukne anarchie..."
Sonny si povzdechl. "Otevírá se v sedm, zavírá v osm, nedělat žádné výjimky, jinak tu budu do půlnoci, za noviny se nejdřív platí, nejsme knihovna, na dluh..."
Usnavi ho ani nenechal domluvit. Najednou ho objímal tak pevně, že se Sonny nemohl ani nadechnout.
"Děkuju," zašeptal: "že se o všechno postaráš, až tu nebudu..."
Venku zatroubil taxík. Už aspoň po desáté.
"Nešil. Za dva týdny jsi zpátky." Sonny nakonec Usnaviho doslova vystrkal ze dveří.
"A pohni! Nechceš přece zmeškat svoje vlastní líbánky!"