In The Heights

V obchodě nikdo nebyl.
Dveře byly otevřené, klimatizace hučela na plno, ale za kasou prázdno. Vanessa vběhla dovnitř, srdce až v krku a hlavu plnou katastrof, dveře se za ní zabouchly, zvonek zařinčel…
Z podlahy se ozvalo zaskučení.
Nakoukla přes pult.
“Usnavi!” Ležel stočený na boku, oči zavřené. “Vydrž, zavolám doktora…”
“Pššt…”
Až teď si všimla kalendáře a zakroužkovaného data.
“Dones mi Tylenol a zázvorovou limonádu,” zašeptal Usnavi: “a všechno ti odkážu.”
“Tak snadno se bodegy nezbavíš.” Sebrala z police láhev a položila ji opatrně vedle něj. Stejně zakňučel.
“Možná by si měl zavřít. Na narozeniny ti to lidi odpustí.”

Usnavi jednou v televizi viděl dokument o nějakém svátku ve Španělsku. Do ulice tam vypustí býka a pak před ním utíkají.
Tohle bylo dost podobné, jen těch býků bylo o dost víc.
Hned u vchodu mu někdo podrazil nohy. Jestli schválně, netušil. Ten podpatek v ledvinách už jako schválnost bolel.
Vyhrabal se zpátky na nohy a kulhavě vyrazil vpřed.
Vozíky už byly rozebrané. A místo zboží už jen potrhané krabice.
Povzdechl si. A kvůli tomu se táhl přes půl města metrem.
V reproduktoru zachraptělo: V oddělení zeleniny nabízíme…
Chvilku ticho. A pak rychle se blížící dunění stovek nohou.

Zatracené slevy.

Ta kytka stála na pultě už chvilku, ale dnes poprvé Benny viděl, jak ji Usnavi…
"Ty to zalíváš?"
Usnavi si skoro pohoršeně odfrknul. "Samozřejmě!" Opatrně narovnat lístek a přisunul květináč blíž k oknu. "Tyhle květiny potřebují hojnou závlahu."
"Usnavi…" Ten se ale nenechal přerušit.
"Víš, tohle je asi první kytka, kterou jsem kdy udržel při životě. Pokaždé jim uhnily kořínky nebo je sežrali mšice nebo něco. Ale tahle se pořád drží. Mám pocit, že je to velký krok. Něco jako znamení dospělosti."
Usmál se.
"Promiň, chtěl si něco říct?"
Benny vzhlédnul od prokazatelně plastové mučenky.
"Vlastně nic. Dobrá práce, Usnavi."

"Již brzy," hlásal plakát a dobře známé logo.
Usnavi se snažil zůstat v klidu, ale občas se mu třásly ruce, když vařil konvici vody na cafe con leche. Plakáty se množily na rozích ulic a ve stanici metra a za oknem prázdného domu někdo stavěl a připravoval.
Věděl, co je čeká. Nebyli by první čtvrť, které se to stalo. Nejdřív reklamy, pak kavárny, pak odejdou první, kdo už nezvládnou nájem.
Mělo to tu "potenciál", říkali. Jenže ten už čeká na někoho jiného.

Usnavi mohl jen vařit cafe con leche a sledovat, jak přes ulici roste kavárna s dobře známým logem.

Občas stačí pár minut. Pár minut nepozornosti, ohlédnutí stranou a…

Byl sám. Sám v moři lidí, kterým na něm nezáleželo, kteří ho ani neviděli. Snažil se křičet o pomoc, ale nakonec se vyčerpaně svezl k zemi. Byl to konec.
Nemohl se vrátit domů. Nemohl se vrátit sám, neměl jak vysvětlit, že ho ztratil…

“Usnavi!”
Zamrkal, aby se zbavil slz. Sonny stál před ním a mračil se.
“Kdes byl? Čekal jsem na tebe u kasy...”
Nenechal ho ani domluvit a sevřel ho v náručí.
“Nech toho, ‘navi, smrkáš mi do ramene!”
Ani se nehnul. Přece si nenechá zmizet svou jedinou rodinu.

Nebýt Bennyho historek o Krvavém kolenu, byl by Usnavi dávno doma a...

To byla lež. Žádné doma už nebylo. Jenom prázdný obchod, a duchové, které vídal ve snech.
To už bylo lepší se o půl desáté plížit tmou a hledat lidožravou příšeru.
Baterka zablikala.
Něco se ve tmě pohnulo.
Zatajil dech.
Je to jen hra jen hra jen
Něco se dotklo jeho ramene.
Zaječel hlasem, který naposledy používal v deseti.
Baterka se odrazila od země a definitivně zhasla.
Zastavil se až u abuely Claudie pod postelí.

Možná to nebyl nejlepší způsob, jak dostat Usnaviho domů, pomyslel si Benny. Ale fungoval.

Kapitánka Jane Kirk, slečna Spock a doktorka Lenna McCoy se spolu hrdinně vydávají tam, kam se dosud nikdo nevydal.

Tony Stark nadává ve španělštině – jak ho to naučila jeho matka – a v jidiš – jak to odposlech od svého otce.

Alex Hamilton bere každé ráno, než odejde do školy, čtyři různé tablety.

Finn se rozhoduje mezi Rey a Poem, než mu dojde, že je zbytečné zlomit jednomu z nich srdce.

Sonny de la Vega přerazí nos každému, kdo by mu připomínal, že se kdysi jmenoval jinak.

Doktor vnímá svět odlišně než předchozí regenerace.

Všechno je jinak. To ale neznamená, že hůř.