Těžké sny

Neexistují tam přímé cesty.
Na stropě kondenzuje vlhkost. S typickou zlomyslností dopadne slizká kapka přímo za krk. Muž je kouzlem svázaný tak dobře, že se nemůže ani otřást odporem.
Má svérázný smysl pro humor.
Ostrá křídla vlaštovek bičující tváře v náhlém uragánu. Bolest. Příliš málo strachu. Příliš odhodlání.
Vstupujete na vlastní nebezpečí.
“Pojď,” šepot ženského hlasu se mnohonásobně odráží od kleneb a strhává duši do nicoty. Cítí její zatínající se prsty. Cítí nenávist.
Ať překračujete kterýkoli z jejích prahů, vězte, že skrz procházíte jen sami za sebe.
Pozorovatel se drží o pár kroků dál. Neví, že zabředává někam, kam vstupovat nechtěl. Teď! Překročil hranici. Už se nemůže vrátit. Ne nezměněn. Jemná přediva kouzel se začínají uvolňovat.
Znát Spirálovou chodbu znamená držet se od ní dál.
Chtěl by varovat, ale nemůže vyloudit žádný zvuk. Svázaný muž se vytrhne moci kouzel a srazí ženu na kamennou podlahu.
Takže?
Pozorovatel zapomíná na krytí a automaticky se jí vrhá na pomoc. Zmatek. Zeleně se zableskne...
“Sedmikrásky... hromadu sedmikrásek,” zalapá po dechu student vytržený z transu.
“Ano, správná odpověď,” přitaká podezřívavě učitel, “Chodba toho roku skutečně zaplavila hlavní nádvoří sedmikráskami.” Pokračuje ve výkladu.
Student se třese v zimnici. Doufá, že to byl jen těžký sen.