Zlé časy

Lidé o nich vyprávěli a jeden by skoro věřil tomu, že je opravdu zažili. Často se v těch příbězích vyskytovala slova jako "radost", "láska", "smích". Pojmy tak prázdné, jako dohledná budoucnost. Shluky hlásek, které se nijak nelišily od vždyznějícího kvílení větru v kostrách zapomenutých měst. Hladová břicha nikdy nepoznala rozkoš z lahůdek a šílené oči neviděly živý strom. Každodennost změněná v legendy a noční můry změněné v každodennost.

Cit, obraný o podstatu, stal se jen pudem. Pud, zbytnělý utrpením, změnil se ve vládce. Život a smysl už by nikdo nehledal v téže větě. A málokdo už vlastně hledal i věty.