Samota

Irena u česání málem usínala. Celý den strávila prozkoumáváním královského paláce v Zaře a teď sotva udržela otevřená víčka.
Jako obvykle nevěděla, jak dlouho se v Zaře zdrží. Co si pamatovala, cestovala s rodiči po cizích zemích a málokde zůstali déle než dva měsíce.
Dnes viděla na jednom z nádvoří pár dětí, jak hrály jakousi hru, která zahrnovala přeskakování točícího se provazu. Chtěla se k nim připojit, ale příliš se styděla. V posledním městě se jí děti vysmály, že mluví tezarijsky špatně a s chybami.
Bála se, že jejím jediným kamarádem bude dívka, která se na ni dívala ze zrcadla.