Náhoda

"Ach, to neštěstí, co budeme dělat?!"
Rozčileně přecházel po místnosti. "To nám ještě tak scházelo! Jak tohle vysvětlíme?"
"Ale... nemůže to mít přece souvislost s tím..."
"Hlupáku, mlč! Samozřejmě, že ne! Byla to jen... únava materiálu! Už byla stará! Není to nic překvapivého!"
"Ale že takhle čistě, odshora dolů..."
"Mlč, slyšíš," vyštěkl, "už takhle mám plnou hlavu toho, jak to řeknem lidu. Ještě ty se tvař, že tomu věříš."
"Ne, to ne, samozřejmě, ale je to podivná náhoda, přeci jen..."
"Ještě slovo a...! Dej radši ihned zhotovit novou. Už takhle na to padne obětí..."
Bylo krátce po třetí hodině odpolední.