Snůška

"Když já nevím, věru, těžko se mi rozhodnouti," povídala panna Ančka a nervózně se tahala za vrkoče.
"Vždyť všechny jsou krásné, milostslečno, ostudu vám neudělají, ať se rozhodnete jakkoliv," pobízela trhovkyně a dále předkládala před Ančku další střevíce, tentokrát zelené. Ty saténové stužky, ty by na vrchnost dojem jistě udělaly. Ach, srdéčko se jí rozbušilo a v živůtku se ňádra nadýmaly. To jsou ty pravé.
Však ve váčku se blyštil jeden jediný stříbrný tolar. Kéž by stačil mladé kuchařince na všechny botky. Na audienci u Šlikové bez saténu, povzdychla si. Od vedlejšího krámku odnesla si za tolar dvě kopy vajec.