Zvíře, které nikdy nechtělo odcházet

Zvíře se rozječelo a rozvylo, začalo kousat a plivat.
Jako každý den jsem se ho snažil vyhodit ze dveří, ale dneska byly jeho drápy natolik ostré, že jsem netušil, zda to zvládnu.

"Musíš jít, čeká tě hodně kamarádů," snažil jsem se mu lhát, zatímco jsem jej spoutával pásy.

"Nikdyyy! Jdi ty!" slyšel jsem hlas ve svém mozku. "Jeskyně je moje!"

Alena se odpoledne zeptala, jak nám šlo vypravování do školky. Nevěděla, že zvíře zvítězilo. Večer jsme se naposledy milovali a ráno jsem zvířeti pošeptal: "Odcházím a můžeš za to ty."

A skutečně jsem se do toho bytu už nikdy nevrátil.