Ambrose na scénu

„Ambrosi!“ zavyla Hilda na synovce, který jediný mohl být zodpovědný za prásknutí dveří.
Vzápětí se objevil v kuchyni, ve tváři obezřetný výraz – takhle jeho jméno obvykle pronášela jenom Zelda. „Ano, teti?“
„Odkdy doma práskáme dveřmi?!“ otočila se Hilda konečně od bezoké kuchyňské linky. Zelda – stále s vidličkou v ruce – vrhla na Ambrose hluboce nesouhlasný pohled.
„Omlouvám se,“ vykoktal – dvě tety na jednoho synovce byla jasně nevýhodná situace. „Vzpomněl jsem si, že se mi v márnici louhují sosáky babočky.“
„Tak je můžeš rovnou vylít,“ chopila se slova Zelda. „Máme problém.“
Na to se rozzářil jako vánoční stromeček. „S čím můžu pomoct?“