Nevítaný zachránce

"Chrum, chrururum." vzbudilo ji odkudsi z tmavého kouta hlasité chroupání. Jestli mělo místo, kde se nacházela, vůbec nějaké kouty.
Pokusila se posadit, což jí vyneslo bolestivé dloubnutí ve ztuhlých zádech. Zasténala. Jak dlouhu už tu je?
"Ale, chrurum, dáma je vzhůru, chrum chrurum." pronesl hluboký hlas ze tmy. TEN hlas. Tmavomodrý samet. Měkký, hladký, temný. Sevřely se jí vnitřnosti. ON?
"Sněz to."
Zasmál se jejímu výrazu v obličeji.
"Nepochutnáš si, ale dá tě to dohromady. Taková zdravá strava."
Ucítila uvolnění pout.
Ani nevěděla, jak se dostala k domu.

Tichého zastihla nad stejnou knihou.
"Co kdybych upekla koláč?" zašeptala místo pozdravu.