Srdce z ledu

Sluneční paprsky pomaličku přibíraly na síle. Bylo na čase, aby se přesunul zase jinam. Přicházelo jaro a už tu nebylo místo pro mrazivé skluzavky Jacka Frosta.
Úplná obleva ale ještě nepřišla. Měl pár posledních chvil, kdy si mohl užít svého času. Poletoval městem a vše pokrýval jinovatkou. Okenicím dodal křišťálovou podobu a zmrazil vodu v kašně. Otočil se, aby se podíval na své vykonané dílo, ale po něm tam už zůstalo jen pramálo stop.
Zklamalo ho to, protože jeho nic zahřát nemohlo. Alespoň to si myslel, než zase potkal Vílu Zubničku a její krásný úsměv zahřál i jeho ledové srdce.