Nesoutěžní
Volně navazuje na http://www.sosaci.net/node/42381
„Bětuš, jdi na vzduch, ať máš apetit. Nechoď ale mimo ves!“ zdvihne babička varovně prst. Přísný zákaz se rovná domácímu vězení. Bětka se chce rozběhnout k malému remízku. Představu vůně borky a smoly ale přehlušuje pronikavý zápach prasečáku. Fuj! Nemá před ním kam utéct.
Je horko. Touží si zaplavat. Ve strouze se koupou jen kachny. Zanechávají v žabinci zvláštní klikyháky. „Můžeme si jet zaplavat?“ chystá mládež plavky.
„Bětkó?! Opovažte se! Vzpomeň si na Mechov,“ mračí se babi. „Neriskuj! Nedovolím, abys nechtěně podpořila porodnost. Čert vem vojáky!“ láteří.
„Ach jo,“ odhání Bětka myšlenku na koupání jako dotěrnou mouchu.
Netroufne si neposlechnout.
srpen 1968
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Obávám se, že babička má
Faob
Obávám se, že babička má pravdu, v takových chvílích není radno dráždit okupanty, zvláště ty východní... Taky mohli přijet až v zimě, nebo ještě líp nikdy. Zajímavá vzpomínka!
Děkuju za komentář. Cením si
Aplír
Děkuju za komentář. Cením si ho o to víc, že je první. :)
Určitě měla pravdu. Byla to moudrá a zkušená žena. Tenkrát nemohl člověk s jistotou říct, že je to bezpečné jet několik kiláků mimo vesnici, i když přímo v Týnku okupanti nebyli.
Vojáci jsou vojáci...
Killman
Vojáci jsou vojáci...
Tak. Jeden nevěděl, co od
Aplír
Tak. Jeden nevěděl, co od nich může čekat.