Chtěla jsem psát něco veselého.
Chjo.
V šestnácti letech přijal znamení. Rodiče se na něho poprvé po dlouhé době dívali s pýchou v očích. Celé to vypadalo tak správně.
Jenže nebylo.
Vyslechl rozhovor, který nebyl určen pro jeho uši. Zjistil to jenom náhodou! Teď nemohl přestat.
A tak se nechal stříbrnou maskou oddělit od následků a poslušně dělal jednu chybu za druhou.
Když si masku nasadil poprvé, všichni byli tolik hrdí. Když ji sundával, nikdo ho nechválil. A jediný člověk, kterému na tom mohlo záležet, se to nikdy neměl dozvědět. Stejně to udělal.
Pro Reguluse Blacka bylo už příliš pozdě. Ale pro správnou věc ještě ne.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Ach. Tohohle tichého hrdiny
nettiex
Ach. Tohohle tichého hrdiny mi bylo vždycky líto. :(
Líbilo se mi.
Já ho mám hrozně ráda, ale
Remi
Já ho mám hrozně ráda, ale když o něm je toho tak málo!
Děkují. :)
Skvělé, Reguluse mám moc ráda
Esti Vera
Skvělé, Reguluse mám moc ráda :)
Jsem ráda, že se líbí. ;)
Remi
Jsem ráda, že se líbí. ;)
Poznala jsem ho. Je to moc
Esclarte
Poznala jsem ho. Je to moc smutné, zvlášť to, jak se minuli s oním jediným člověkem.
Povedené.
Když jsem to poprvé zjistila,
Remi
Když jsem to poprvé zjistila, bylo mi ho vážně strašně líto.
Díky.
<3 Mám tu postavu ráda a moc
Carmen
<3 Mám tu postavu ráda a moc se mi líbí, jak jsi ho napsala, krásný smutný drabble.
(Edit: jo a ten název...!!!)
Děkujík! :)
Remi
Děkujík! :)
(yeeesss, někdo si všiml! <3)
No jo, no. Někdy si člověk
Lady Lestrade
No jo, no. Někdy si člověk nemůže vybrat, jestli do drabble bude veselé nebo smutné. :(
Moc hezky napsané.
Děkuju. <3
Remi
Děkuju. <3