Do nekonečna a ještě dál

Oči mu zářily, když pozoroval znovu záběry Neila Armstronga sestupujícího na povrch Měsíce. Naplňovalo ho to směsicí obdivu a hrůzy. One giant leap for mankind, indeed. Chápal to. Nebo alespoň myslel, že to chápe. Také toužil po hvězdách. Jenže z jiného důvodu. Znovu byl fascinován tím, s jak ubohým vybavením to lidé dokázali, když ani všechny přístroje lunárního modulu dohromady by nezmohly to, co on za zlomek vteřiny. A přece oni byli tam a on tady.
Ten velký skok mu je vzal. Díval se na zlodějské hvězdy a jeho dlouhou nepromazanými součástkami prochvívalo něco jako stesk posledního robota na planetě.