V přístěnku pod schody

Když bylo malému Harrymu úzko nebo smutno, schovával se v přístěnku pod schody. Na to, že měl dva milující rodiče a v možnostech doby i spokojený život, se to stávalo překvapivě často. Jenže táta pořád někde zachraňoval svět a máma měla svůj život a nemohla se o něj, rozpůleného a úředně přiklepnutého otci, starat pořád.
Dnes už se tam sotva vešel, přesto zalezl dovnitř. Posadil se na kbelík a obejmul si kolena.

To ta zatracená věštba nemohla být o mně? Já už bych tomu ministerskýmu kriplovi ukázal! A kdyby ne, jsem asi poslední, kdo by na tomhle světě někomu chyběl.