Téma: Masky
Tenhle kousek jsem vybrala, protože se mi psal hrozně lehce, s radostí, skoro sám. Právě v té chvíli, kdy stojí na hraně, rozvažuje a přemítá, jsem své postavě rozuměla asi nejlépe.
Stál na peronu a sledoval vlak, jak se závratnou rychlostí přibližuje.
Podíval se na další nástupiště. Bylo plné. Parta dětí jela do školy, chlapec ostatním pyšně ukazoval telefon. O kus dál stála mladá žena, sluchátka v uších. Postoj, vzhled i výraz dával jasně najevo, co si o svém okolí myslí. Napravo od ní muž v obleku. Právník? Bankéř? Rychle mluvil do telefonu, tak závislý na iluzi vlastní nepostradatelnosti!
Masky, přetvářka, faleš, pomyslel si, když je sledoval. Všichni žijí v iluzi. A já?
Pohlédl na koleje.
Jsem nepostradatelný?
Rychlík se vřítil na nádraží a s pískotem začal brzdit.
O krok couvl.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Pamatuju si ho, je výborné
Aries
Pamatuju si ho, je výborné
Díky, to mě těší.
Klav
Díky, to mě těší.
Líbí
Aplír
Pěkně zachycené postřehy z nástupiště, vystřídá otázka bytí, ke které alespoň jednou za život dojde asi většina lidí.
Děkuji za pěkný komentář.
Klav
Děkuji za pěkný komentář.
Ano, to byl jeden z velmi
Faob
Ano, to byl jeden z velmi malebných korálků Tvého náhrdelníku! Ale bylo jich tam více, co si budeme povídat! :-))
Pořád nechápu, jak dokážeš
Klav
Pořád nechápu, jak dokážeš ještě po měsíci takhle mile a poeticky komentovat... Děkuji :)
moc dobré, krásně popsaný
Tora
moc dobré, krásně popsaný okamžik
Děkuji.
Klav
Děkuji.
Hezký moment.
Killman
Hezký moment.
Díky :)
Klav
Díky :)