Poštovní meditace nad soumrakem

Smrákalo se, což uprostřed léta znamenalo, že je už opravdu hodně pozdě na to být v práci. Obzvlášť pokud vezmeme v úvahu, že do ní přicházíte ještě před rozbřeskem. Bylo to ale tak, seděla jsem a zuřivě úředničila, zatímco se venku smrákalo, mraky se sbíhaly v soumraky a paní vedoucí, která beze mě nemohla odejít, se soumračila tak dlouho, až si ode mě vzala hromádku, která potřebovala orazítkovat (nebo orazit, jak se říká na poště, asi protože oraz tam potřebují všichni) a provedla razítkování tak bleskové a elegantní, že jsem doúředničila a jako poslední poštovní soumar konečně vystřelila k domovu.