To, jak nám brali míry, si příliš nepamatuji. Živě však vidím, jak nám pak předávali výstroj.
Stáli jsme předpisově nastoupeni a v ústrety nám přicházela řada žen. Každá z nich přinášela balíček šatstva. Ten pak s obřadnou poklonou předala svému vojákovi.
Později jsem zaujatě sledoval lem rukávu. Švy byly naprosto identické, nikdy předtím jsem neviděl tak precizní práci.
"Společnost královských švadlen neuznává nedokonalost," řekl. "Taky je veliká pocta se k nim dostat. Vede je Nilmairë, která se učila ve Valinoru u Míriel Serindë, a její sestry."
"Jak to všechno víš?" podivil jsem se.
"Jednoduše," zasmál se. "Nilmairë je moje matka."
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Krásně napsané
mamut
Krásně napsané
To je dobré.
Elrond
To je dobré.
Moc pěkné...
Elluška
Moc pěkné...
Cítím takovou až posvátnou úctu. Je to velmi silmarillionoidní.
Takový ohoz bych taky chtěla
Tenny
Takový ohoz bych taky chtěla :D