Na kolenou

Spálenina tepe, spáry temnoty se svírají. Hořící větev sotva míjí Markétu.
Poprvé bezmocně šátrám po dně své magie.

Zuřivě hledám – něco. Náhle na hradbách mezi přihlížejícími sychravskými ucítím Hanu. Pouto učednice ji ke mně váže.
Podřídím se tvojí vůli, slíbila.
Mistryně nejlépe ví, co dělat.
Zbytky vědomí chytám život v jejím lůně. Obětina dub zničí.
Poslechnu tě.

Hančin odpor mě zaskočí. Staví chabou zeď, ale síla došla, plameny olizují Markétin plášť a neprorazím...
Posledním dechem chytám naše pouto. Trhám z ní její drobky moci.
Nestačí. Neporazím ho.
Zbylý zárodek temnoty zavírám zoufalým vdechem ve svém nitru.
Padám mezi prvními kapkami.