Listina

Neznámá listina konečně vydala nám své tajemství.
„Především nutno zachovat úplnou mlčenlivost,“ pravil profesor, skláněje se nad listinou. „Nikdo nemusí zvěděti o cestě, dokud my ji nevykonáme. Nevyjevíme toho nikomu. Vydali by se tam sami, žádná moc by nikoho neudržela.“
Umínil jsem si, že se taktéž důsledně zachovám.
Podniknouti cestu do neznáma! Za jakýmsi kmenem domorodců, jež zajisté pojídání masa lidského v oblibě mají? Avšak…
„Pravost listiny není nijak prokázána,“ odvážil jsem se pronést.
Obával jsem se zlých následků této rozmluvy, poněvadž profesor svraštil čelo.
„Podej mi velký atlas ze druhé přihrádky v knihovně. Doufám, že nám pomůže z nesnází.“