Flamma

Byl mrzutý. Měl za sebou bezmála sedmnáct mil od řeky Vaingangy a po celou cestu nenatrefil na jediný kus zvěře či dobytka.
"Jestli je pahorkatina na lov taky tak mizerná, mohl jsem zůstat tam, kde jsem byl," bručel si vztekle pro sebe.
Náhle objevil stopu. Nebyla zvířecí. Takový otisk zanechávali jedině lidé.
Znal dobře zákon džungle. Lidé se nejedí. Ale nic lepšího neměl a ostatně, co mu bylo po zákoně. Pustil se po stopě.
Setmělo se. Cítil, že už je blízko. Pak spatřil světlo. Začal vrnět. Jídlo!
Obyčejně se plížil až ke kořisti, ale dnes měl hlad.
Skok. Oheň. Bolest.