"Počítej své slzy. Až dojdeš k milionu, vrátím se."
Krásný slib, avšak šedá dáma realita se vybarvila jinak. Pokusila se dívku, která za každou prolitou slzu udělala čárku, neúspěšně zmámit pokušením. Kamkoliv se hnula, tam se na ni usmívaly zaujaté chlapecké tváře.
Realita, popuzená zklamáním, zvolila nejtěžší kalibr.
Vnutila dívce zapomnění.
Realita se radovala, ale neuvědomila si, že zatímco paměť svými mocnými silami pozměnit může, hnutí srdce nikoliv.
A tak ačkoliv dívka slzy počítat přestala, zastavit je nedokázala. Ve vší marnosti existence je však dáno, že pokud si jednou jeho slib vybaví, bude muset začít počítat od začátku, od znova...
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Smutný, ale krásný... nevím
Terda
Smutný, ale krásný... nevím proč, ale při četbě se mi vybavila písnička The house carpenter... No prostě se mi to líbilo :-)
Tak teď jsi mi zasadila úder
Joan Watsonová
Tak teď jsi mi zasadila úder tupým předmětem pod hrudní kost. Tohle bolí. Ale máš to krásně napsané. Heh, možná proto to tak bolí (?).