Venku se stmívá a po obloze běhají našedivěle chundelaté mraky.
„Psí se rovná…“
Hlas se rozléhá tichou laboratoří. Stěny jako by chtěly mluvit, ale nevěděly, co by zrovna říkaly. Tak jen opakují vědcova slova se skoro neznatelným zpožděním.
Muže sedícího u stolu to ale, zdá se, neruší.
Nepřestane psát ani ve chvíli, kdy se mu cosi otře o nohu.
„Možná by to nemělo být psí, ale kočičí,“ zamumlá jen. Náhle zvedne hlavu od papíru. Pak vytáhne zpod stolu modrobíle flekatou kočku.
Kyanid. Krabice. Jaderný rozpad.
Dlouze se na kočku zadívá.
„Možná to radši pojmeme jen jako myšlenkový experiment, co říkáš?“
Slibuju, že tohle už je opravdu poslední Schrödinger.
Toto drabble bych chtěla věnovat may fowl, protože to ona vymyslela, jakou barvu srsti má Schrödingerova kočka.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jé, děkuju! ^_^
may fowl
Milé drabble.
Ani psí, ani kočičí, ale Fí(k) :) (A nebo alfa(savec)?)
Představuji si ten letargický výraz zvedané kočky. Protože číčám jejich Schrödinger bývá lhostejný, trubkám jedněm.
Schroedingera není nikdy dost
mila_jj
Schroedingera není nikdy dost :). A Psí - radši Kočičí nemá chybu! Moc pěkné, modrobíle flekaté drabble.
Mám radost, že už tu nestraším sama, že je nás víc obdobně postižených :o).