Chvíle před

Jen pár okamžiků.
Po zvuku, znamenajícím jen jedno...
Příliš pozdě si uvědomila, že tohle byla cesta, kterou se vydat neměla.
Jen pár okamžiků ji dělí od úplného konce.
Právě teď, kdy už kráčela odhodlaně.
Po zoufalých chvílích, kdy chtěla jen skončit a vždy se objevil někdo nebo něco, co ji zastavilo, to přichází tak náhle?
Uprostřed jistoty, že není sama a její život má smysl pro druhé, pro Něho... kolik toho nedokončila...
"Pane..." stihla ještě zašeptat do tmy.
Ležela tiše.
Bez hnutí...
Pak jejím tělem projel záchvěv.
Druhý.
Zablublání.
Po chvíli už se svíjela smíchy.
Ach jo. Zas ta postel...