Paní Krásná bydlela hned vedle nás. Byla to milá šedovlasá paní s očima, které se pořád smály. Ochotně nám hlídala děti, my jsme jí vozili větší nákupy a vzájemně jsme se navštěvovali o svátcích i jenom tak.
Když onemocněla, nosila jsem jí do nemocnice pomeranče a láhve s minerálkou, děti jí malovaly obrázky a posílaly pusinky, aby se „babí“ už brzy vrátila.
Nevrátila se.
Byt přijela vyklidit elegantní dáma, kterou jsme nikdy předtím neviděli. Na moji nesmělou otázku, kdy bude pohřeb, mi nevrle odpověděla, že žádný nebude, a víc se nebavila.
Až domovník mi řekl, že to byla její dcera.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
jau
Aries
To je tvrdý, ale stává se
Zažila jsem něco podobného,
Kirsten
Zažila jsem něco podobného, ještě o kousek horšího. Ošklivá vzpomínka, ale poučná.
Smutné. :(
Tenny
Smutné. :(
Ale drabble moc povedené. :)
Na druhou stranu, podle jedné
petrulka
Na druhou stranu, podle jedné věty se nedá posuzovat, jaký člověk je...i když věta je to hodně podivná..
Smutné,
angie77
ale pěkně napsané.
*slz*
strigga
*slz*
Hezké. Jo, takový konec
Esclarte
Hezké. Jo, takový konec nepotěší...
Doufejme, že se v tom neodrážel její vztah k matce...