Sousedka

Paní Krásná bydlela hned vedle nás. Byla to milá šedovlasá paní s očima, které se pořád smály. Ochotně nám hlídala děti, my jsme jí vozili větší nákupy a vzájemně jsme se navštěvovali o svátcích i jenom tak.
Když onemocněla, nosila jsem jí do nemocnice pomeranče a láhve s minerálkou, děti jí malovaly obrázky a posílaly pusinky, aby se „babí“ už brzy vrátila.
Nevrátila se.
Byt přijela vyklidit elegantní dáma, kterou jsme nikdy předtím neviděli. Na moji nesmělou otázku, kdy bude pohřeb, mi nevrle odpověděla, že žádný nebude, a víc se nebavila.
Až domovník mi řekl, že to byla její dcera.