Ještě jedno, nesoutěžní.
Obracel útlou knížku v dlaních. Desky měla umolousané, s podivnými nechutnými skvrnami, snad od kávy. Zažloutlý papír vydával zvláštní pach nepodobný ničemu, co znal. Nechápal, co na ní viděli, že pro to byli ochotni obětovat všechno, i život.
Sama se mu v rukách otevřela a on přečetl větu. Pak druhou... Kniha kolem něj začala spřádat svůj příběh. Slyšel v něm šepot něžných dávno zapomenutých slůvek i troubení polnic. Srdce mu sevřela podivná teskná touha a v krku ho pálily neprolité slzy.
Když zjistil, že dočetl poslední stránku, zaplavil ho nevysvětlitelný smutek a on věděl, že něco tak krásného nemůže zničit.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jé, tohole je tak působivé.
Esclarte
Jé, tohole je tak působivé.
to je krásné, málem mi to
Aries
to je krásné, málem mi to uteklo
Jsou prostě kouzelné. :)
Dangerous
Jsou prostě kouzelné. :)
Úplně stejná nálada jako
ioannina
Úplně stejná nálada jako originál.
asimiluju
Keneu
je to krásně popsáno