Když jsem ji prvně spatřil, nemohl jsem tomu uvěřit. Tak nádherná, tak dokonalá.
Sametový, černý kožíšek temný jako noc, ve kterém se blyští odraz měsíčního světla. Ladné pohyby a tělíčko bohyně. Oči jež září tmou jako hvězdy. Nevídaná krása.
Chci se s ní seznámit, nebo se k ní aspoň nějak přiblížit, ale pokaždé to dopadne tak, že ji sleduji zalezlý někde za rohem. Vlastně ani neznám její jméno, jak se neodvážím k ní přiblížit.
A proto tu teď mňoukám na měsíc svou milostnou píseň pro krásnou neznámou. Třeba doufám, že ji zaslechne a přijde za mnou. Třeba doufám, že ne.
Proč píšu romanci o kočkách? Jo, ano, to ty pokémoni...
(Alias co vás nenapadá, když už čtyři dny v kuse posloucháte znělku z pokémonů - první série.)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
No, drabble by se mi líbilo,
Ebženka
Díky, já to psala docela
Envy
Díky, já to psala docela unavená, tak mi to zrovna nedošlo.