Victoria

V modré Vídni je tiše vojna.
Zvony se povalují po ulicích.
Střepiny skel.
Modrá a bílá v nebi.
V obličejích krev.
Tma, zima a chladno, protože jsem ho tam hledala a nikde ho nenašla.
Asi odešel za jinou loukou a jiným šátkem.
Asi nebyl.
V zeleném městě je tiše teskno.
Voda tam teče otevřenými dveřmi.
Z komínů se valí pára a mlha.
Seděla jsem večer u vody a slyšela jsem klinkání.
Žádné oči, žádní vojáci.
Ryby ke mně mluvily a zpívaly.
Zpívala jsem s nimi.
Chceš se tam podívat? Bude se ti tam moc líbit, děťátko moje, slibuji.
Pojď.
ŠPLOUCH.