Vypadnout

Když mi bylo deset, vzali mě na církevní shromáždění. 

Boha jsem tam nenašel. 

Namísto toho jsem se setkal s Člověkem v jeho nejtemnější podobě. 

Potřeba ovládat, podrobovat si, manipulovat. 

Až zpětně jsem pochopil, že jsem byl členem sekty. 

Pod záminkou duchovního rozvoje jsme ignorovali svět kolem. Za křehkou naději na vykoupení jsme platili svobodou myšlenek. Za příslib odpuštění vyznávali „hříchy“ – nikoli však před Bohem, nýbrž pěkně nahlas přede všemi.

Nebyli jsme nástrojem Božím. Jen loutkami v rukou psychopatických pastorů. 

Když ze mě chtěli vyhnat démona onanie, nechal jsem se radši vyloučit.

Byl by hřích připravit se o něco tak fantastického.