To je tedy zase den, vzdychla unaveně a s námahou se narovnala. Náhle se cítila stará. Původně si plánovala, co všechno stihne – vyprat, přišít pár knoflíků, upéct koláč… Jenomže skutek utek. Když sundávala z police košík se šitím, převrhla ho a všechny ty krámy se rozsypaly po celé kuchyni.
Samozřejmě, že kluk chtěl pomáhat sbírat, takže jim úklid trval jednou tak dlouho. Nakonec usínal už v sedě.
Když ho nesla do postýlky, všimla si, že cosi pevně drží v pěstičce. Byl to knoflík. Ozdobný knoflík ve tvaru písmene N a malý Teddy ho svými prstíky svíral jako ten největší poklad.
So, 2010-04-10 14:39 — Profesor
Moc hezké.
Moc hezké.
Pá, 2010-04-09 14:13 — Lejdynka
Ňuch! To se mi moc, moc
Ňuch!
To se mi moc, moc líbilo.
Rýp - vsedě se píše dohromady :)
Proč mám pocit, že Andy z celé té situace nikdy nebyla zvlášť nadšená? Že se její dcera takhle vdala, že se teď musí starat o Teddyho...
V sedmičce mi připadala hodně zahořklá.
Víc povídek o Teddym!
Čt, 2010-04-08 09:52 — ioannina
Děcka někdy vědí, i když
Děcka někdy vědí, i když vlastně nevědí.
Moc krásné.
Čt, 2010-04-08 09:11 — Rebelka
Zasáhlo mě to. Nejvíc to, co
Zasáhlo mě to. Nejvíc to, co se skrývalo mezi řádky. Strašně se mi líbí, jak jsi pomocí několika detailů nastínila obraz a zbytek nechala na čtenářově fantazii.
Čt, 2010-04-08 10:09 — Jacomo
Já mám tyhle dva hrozně ráda
Já mám tyhle dva hrozně ráda a nemůžu se zbavit dojmu, že k nim se JKR zachovala nejhůř ze všech, macecha. Tak jim to vynahrazuju, kde můžu.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit