Šíleně smutná princezna

Dostal strach. Jen tak nějaký alkohol na to nestačí. Musí k Jankovi na pivo. Musí se mu svěřit.
„Ten starý nesnesl pohled na krev, tu comprends? Sans sang, sans poprava. Co když tomu novému nevadí a já pšídu o místo?“
„Buď to nech osudu, nebo začni zkoušet, co sneseš.“
Káťa se nejistě zašklebí.
„Je ne sais pas...“
„Pokud se pamatuju, nařezat někomu holí ti nevadilo. Tak začneme tím. Večer. Spolu.“
Janek nemá na klozetě jenom pohádky. Jedna z těch knih je provede spoustou malých způsobů rozkoše, bolesti a poslušnosti.
Pokud to jednoho dne bude potřeba, královský kat vykoná svou povinnost.

Nová královská vyhláška vybízí poddané, ať se pokusí rozesmát šíleně smutné princezny KaTužku a Nifredil.
A protože obě princezny má každý rád, seběhlo se celé Dubnové království.
O štěstí se pokouší Šmoulové, upíři, Smrtijedi, lehké děvy, policisté, Kaler Ǎromír Ebren i Božěna, a našlo by se dokonce i pár příslušníků jiných královských rodů, například Sněhurka nebo Zmi... totiž Zikmund.
Princezny se sice občas zasmějí, ale nikdo si nemůže být jistý výsledkem. Dokud nebude vyvěšena tabulka s bodíky, může pomyslná kudla přistát v zádech komukoliv. Ó, hrůzo, kéž by raději za neúspěch stínali hlavy!
"Chopte se mě, pochopové!" zařve zdrcený autor.

Generál X: Nepřítel obětuje levé křídlo. Co uděláme my?
Generál Y: Obětujeme pravé křídlo?
X: Chyba! My obětujeme obě křídla!
Y: Geniální.
X: Jsme. Pak...
Y: ...vyhlásíme příměří...
X: ...jen dočasné...
Y: A znovu válku!
X: Obklíčíme...
Y: ...se navzájem. Výborně!
vejde posel, s úklonou oběma předává po jedné depeši; oba čtou, načež běží k oknu, vyhlížejí do krajiny
Generál X (vypadne z konceptu, rozčileně): To snad není pravda! Člověk si nemůže ani v klidu naplánovat válku, aby ho někdo neotravoval s politikou! Co to vůbec je za zemi, a co má tohle...
Generál Z (vchází): Tohle je invaze, pánové!