Neviditelný

Byl horký letní večer a ve farní zahradě právě boží služebník a jeho věrné ovečky (někdy, pravda, spíš kravky) montoval letní kino. Znamenalo to vyvézt televizi a video na vozíku ven (a modlit se, aby prodlužovačka z boží vůle vydržela) a umístit ji před natěšený dav důchodkyň.
„A na co se budeme dívat, pane faráři?“
„Je to německý film o méně známých světcích,“ odvětil páter a vyndal videokazetu z obalu. „Jmenuje se Síly v pozadí.“
Video zamručelo, naskočil obraz. Zahradou se rozlehl monotónní mužský hlas: „Ano, ach ano, pleskni mě po zadku. Mém velkém šťavnatém zadku. Ano, ano, ach, ach.“

„Dámy, tímto zahajuji dnešní schůzi. V první řadě chci vyzvednout příkladnou práci Daniely a Adélky při shromažďování intelu pro operaci Georgie. Dále musím zmínit Karolínu a Kateřinu a jejich nezdolnou diplomatickou výdrž při vyjednávání s pozemními, podvodními a vzdušnými operativci. Markéto, v laboratoři nemáme nikoho lepšího, jsi vážně poklad! Myslím, že si vůbec všechny jako tým zasloužíme potlesk, co říkáte?“
Zámeckou komnatou se rozlehl aplaus a jásání, některé účastnice se dokonce obuly do pískání na prsty a oslavného dupání. Předsedající zvednutím ruky požádala o klid.
„Zlatovláska je konečně z domu, ale ještě zbývá jedenáct ženichů. Sestry, dejme se do práce!“

Jasně, starej se o sestry, říkal táta. Jsi nejstarší, dospělý a musíš mít zodpovědnost. No JÁ ji mám, JÁ jo. Jenže ony ne. Normální smečka, co lítá po zahradě jak trojka zhulených papoušků a přitom se chechtá jak hyeny. A všechno, totálně všechno jim projde. Kromě toho, co provedly tentokrát.
Ještě pořád je hledám.
Okradla mě parta zevláků.
Smrdím, mám hlad a je mi zima.
A to všechno jenom proto, že se ty trubky tolik toužily vdát. Všechny tři vzaly roha s prvním chlápkem, co jim v noci nakouknul do ložnice.
Divný typy, to vám povím.
Slunečník, Měsíčník a Větrník.

Dneska byl vhodný den. Očekávala nápadníka, rozvinutá do krásy, hezky pestře ustrojená, načesaná, napudrovaná, navoněná. Právě tak, aby se mu líbila.
Mohla jen čekat, to on přišel a vybíral. A měl z čeho, byly tu i jiné, možná hezčí. Ale snad se pro ni také někdo najde.
Přicházeli, pánové sršící energií. Už několik se jich uklonilo před jinou. Ale tenhle, ten se díval po ní.
Přiblížil se a v příštím okamžiku začali tančit. Vznášeli se v objetí, pluli spolu na vlnách vánku, on roztoužen, ona spokojená.
Rozkvetlá orchidej se dočkala oplození, zatímco zklamaný včelí sameček musel dál hledat tu pravou.

Je krásný letní den a Hilda (86) a Edina (83) pokuřují na schodišti brooklynského činžáku.

“Poslouchej, Edino… ti noví nájemníci v šestym. Grant Smith a John Doe. Moc milí chlapci.”
“Přijdou mi tak, Hildo.”
“Slušný, vychovaný… ten blonďatej se směje jak sluníčko.”
“Je to tak, Hildo.”
“Chudák ten druhej. Bez ruky.”
“Myslím, že jsou oba veteráni, Hildo.”
“Ale že se nastěhovali zrovna sem. Jedinej blok ještě bez oprav a všeho…”
“Třeba chtějí mít klid.”
“Od čehopak?”
“Od válek? Nebo prostě jen tak. Klid.”
“Hmmm…” Hilda vyfoukne dokonalý kroužek a nechá ho stoupat k brooklynskému nebi. “Grant Smith a John Doe…”

Vele vážený hoši!

Hrozně se my líbí váš club. Rád bich se tímto přidhlásil jako Váš člen číslo šest.
Jestly ještě bere te.
Ale.
Uvažuju jak bich vám moh prospěd!
Dobře běham. Dal bich si méno třeba Bistronoška. Ale takoví uš u vás jeden je!
Tak bich třeba kreslil ten Váš časopis.
Kreslím rát.
Včera sem nakreslil svou sestru a táta se moc smál a sestra mně dala pohlavek.
Tak asi né. Ale moh bich vám psát krokynu kronyku?
Píšu rát.
Můj stil je vitříbený a prapovys bezchibný.
Tak dej te vědět.

Vúctě Toník váš brzo jiš

šestý Rychlý ŠÝP

Velectěná paní královno,

dovoluji si Vám nabídnout své služby, neboť disponuji širokým spektrem schopností.

Myslím, že své znalosti, všeobecný rozhled a charakter nejlépe uplatním jako Váš rádce. Pro svou výřečnost a bystrost mohu také působit ve funkci tiskového mluvčího. Určitě nezklamu na pozici učitele Vašich potomků, neboť jsem znám trpělivostí a láskou k dětem. Zcela jistě se osvědčím též coby správce celého království. Prozíravost a získané vzdělání mohu uplatnit jako finanční auditor.

Podotýkám, že jsem také zručný. V případě potřeby mohu zaskočit jako kuchař, údržbář, hodinář či zahradník.

Namísto doporučujících dopisů přikládám životopisné knihy.

Vám navždy oddaný poddaný Ferdinand Mravenec

Psát hrdiny mu vždycky šlo. Vysloveně si užíval popisy charakterů, pevných jako skála a svalů pevných zrovna tak. Stačilo zavřít oči a viděl je před sebou. Hochy z oddílu, vždy čisté, slušné a pravdomluvné.
Ti druzí, to byl, upřímně, vždycky trochu problém. Vtip byl nejspíš v tom, že je neměl rád. Nerozuměl jejich motivaci. Nikdy mu nepřipadali zajímaví. Ne tolik, jako hrdinové. Jenže příběh je nutně potřebuje, a tak se musí přemoct a vzpomínat.
Na obhroublého rváče od sousedů. Zrzavého sprosťáka z Nuslí. Kluka, co klidně kouřil a chodil do kina na neslušné filmy!
Jasně že je napíše.
Ale nerad!

Paprsek slunce pronikl oknem a dopadl přímo na květináč.
Protáhla si větvičky. Už dlouho se tu neukázal. Pokud se do toho pustí hned, mohla by stihnout i pár centimetrů.
Zašátrala kořínky v hlíně. Bylo v ní přesně tolik vody, kolik potřebovala, a všechny ty chutné minerály a stopové prvky. Spokojeně nasála, a všechno hned posílala do protomeristémů. Buňky bobtnaly a dělily se v rekordním tempu, výhonky se kroutily a jehličky rašily z pupenů tak rychle, až praskaly jako popkorn.
"Ty si nějak přerostla!" Pokusila se přikrčit, ale bylo pozdě.

Šmik.

Crowley si spokojeně prohlédl svojí bonsay. Neměla ani milimetr navíc.

Hořkosladká, rty popraskané zoufalstvím mi skrápěj. Až budeš tím ptáčkem, trylek smutek odhánějící ať zazní. Kdo si tě neváží – blázni!

Jasnotemná, rány hluboké zasazené životem mi omyj. Až budeš opět světluškou, v duši bouřlivé zasviť mi. Ať útesy nezdaru vystřídají potom krásné sny.

Hlasnotichá, jsa sražen na kolena pochybami sílu postavit se mi dej. Až budeš zase kapkou ve vlnách ztracena, jako trosečníka na břeh vyhoď mě. Ať koráb bezradnosti zůstane daleko v té neprostupné tmě.

Pevnokřehká, oči omylů slepé, ale ty za ruku mě drž. Už nejsi malá, vyrostlas, já opět hladím tvoje hebké vlasy – srdce tluče, vyhrála jsi.