Realita

Člověk má psát, jen když má co říci. Ne že bych se tím vždycky řídila. Kolik blábolů bez pořádného děje, zato s pořádnou Mařenkou, jsem kdysi smolila… Ale je to dávno a díkybohu skončily v zapomnění.
Dneska si mnohdy ťukám na čelo, když vidím, co všechno visí na internetu.
Pak se jednou nechám zatáhnout do soutěže. Denně minipovídku, jen pro zábavu, o nic nejde. No dobře, ne každé téma mě inspiruje, ale snad alespoň každé druhé. Přece když už se účastním… ale inspirace zase nikde…
A nakonec napíšu tohle, jen aby něco vzniklo. Čtu po sobě a zírám. Ťuky ťuk…