Mazlíček
Dveře klaply hlasitěji, než měla v plánu.
Zadržela dech. Skoro slyšela šepot zdí kolem sebe.
Nic. Plížila se dál. Zvířátko poslušně ťapkalo za ní.
„Už jenom kousek,“ hlas se jí chvěl a její šepot zněl jako výstřel.
Odolala nutkání zvířátko pohladit. Na to bude mít času dost. Usmála se.
„Tak tady je můj pokoj. Než to oznámím našim, budeš bydlet za tím stolkem.“
Zvířátko se jí otřelo o nohy. Měla pocit, že se rozpouští štěstím.
„Skočím ti pro nějaké rybičky.“
Zazněly kroky.
Dveře od pokoje se otevřely.
Uslyšela pobavený povzdech.
„Už zase? Rebelko, padej vrátit toho tučňáka zpátky do zoo!“
_____________________________________________________________________
Takže... Chápu, že většina z vás nepochopí, ale já si touhle stoslůvkou udělala strašnou radost. Znáte to. Bylo to silnější než já :).