King Stephen

Před Tím:
Na horory se dívala skrz prsty, klauni jí připadali směšní (ovšem ne vtipní) a při míjení nějaké kanálové mřížky maximálně nakrčila nos.
Během Toho:
Všude chodila s nosem zabořeným v tlusté bichli, při pohledu na děti hrající si s papírovou lodičkou jí běhal mráz po zádech, klauni jí začali připadat děsiví a na kanály pohlížela s nepokrytou hrůzou.
Po Tom:
Z hororů se stal její oblíbený žánr, klauny by nejraději vymazala z povrchu zemského a hluboké, temné a zatraceně všudypřítomné díry v chodnících obchází pokud možno metrovým obloučkem. Obzvlášť ty, ve kterých je slyšet voda...
King je king.

„An..Annie, prečo máš v ruke ten nôž?“ prešla ním triaška.
Nič. Žiadna odpoveď.
„ Annie, pýtal som sa, čo máš v úmysle s tým nožom?!“
Neodpovedala, len sa pomaly posunula k jeho posteli. Dívala sa naňho zbožne, bolo vidno že je rozrušená, telo sa jej triaslo, ale ruku mala prekvapivo pevnú. Vedel to posúdiť, podľa toho, ako stískala rukoväť noža.
„ Hlavne v kľude, dobre? Si rozrušená, ale prisahám, že to dám všetko doporiadku. Len sa upokoj Annie. Nechceš mi predsa ublížiť, že nie?“ v tej chvíli o tom vôbec nebol presvedčený.
„ Sľubujem,že ak odložíš ten nôž, začnem príbeh nanovo."

Chaos.Narodila som sa do sveta, ktorý mi nikdy neporozumel.
Ak som aj niekedy mohla byť normálna, vďaka puritánskej výchove fanatickej matky som bola najväčším outsiderom školy.
Radšej som sa ľuďom vyhýbala.Nebola som populárna, nebola som pekná. Bola som nikto.
Rozvíjala som svoju schopnosť a začala som byť naozaj dobrá.
Iba matka, boh a tmavá komora.Iné som nepoznala a ples mi prišiel ako príležitosť konečne okúsiť "normálneho" života.
Ešte nikdy som sa necítila taká ponížená ako v ten večer. Postriekaná krvou, posilnená nenávisťou, postarala som sa aby všetci tí, čo sa zo mňa smiali, umreli v ohnivom pekle.