Zachraňte vojína Ryana

Vojín Jackson už dobré tři minuty vejral do optiky sprinfieldu. Levé oko přimhouřené, ukazováček pravé ruky volně položený na spoušti.

Zbytek mužstva netrpělivě čekal, jestli se esesáci pohnou dál, nebo odhalí zbytky jejich tábořiště. A začnou lovit.

Kapitán Miller průšvih vytušil o zlomek vteřiny dřív, než Jackon vystřelil. Vždycky ztuhne, dech se mu zatají a výraz ztvrdne.

"Taaak, podminovat!" Tlumeně zavolal Miller a dal pokyn. 

"Oficír?" Tázavě pohlédl na Jackona.

"Nevim, frčky měl. Už nemá."

"Jak?" 

"Už už odcházeli, když mu někam zapadla noha. Začal řvát, všichni se rozutekli."

Kapitán Miller protočil panenky. 

"Caparzo, vy blbče! Zase jste nezahrnul latrínu!"

Od armádního generála Chlupa přišla depeše o tom, že získat kótu s označením 723 je strategicky nezbytné.
Ta byla zatraceně dobře hlídaná. Proto se náš plukovník Guma rozhodl jít vojákům příkladem. Skončil s kulkou v čele během třiceti vteřin.
„Velení nechte na mě,“ ozval se mladý poručík Líznutej. Vydržel o 25 vteřin déle než plukovník.
„Velení nechte na mě,“ přispěchal štábní praporčík Balvan. Toho odnesli medici bez pravé nohy, po dvou minutách.
„Nasrat i s kótou 723,“ řekl rotmistr Váňa, který měl být další na řadě. V klidu si zapálil cigaretu a čekal na depeši, která tento nesmyslný útok odvolá.