Hra o trůny

..............................................................................
................Naš.............................................e os.................
................tří.............................................jso................
................u o..........................................str................
................á. Naše ostř..........................í jsou ostrá..................
................Naše ostří j.......................sou ostrá. N................
................aše ostří jso...................u ostrá. Naš................
................e ostří jsou................ostrá. Naše.................
................ostří jsou os.............trá. Naše os................
................tří jsou ostrá........Naše ostří j................
................sou ostrá. N....aše ostří jso................
................u ostrá. Na..še ostří jso................
................u ostrá. Naše ostří j................
................sou ostrá. Naše o................
................stří jsou ostrá..................
................Naše ostří js................
................ou ostrá. Naše................
................ostří jsou ostrá. N................
................aše ostří jsou ostrá..................
................Naše ostří jsou ostrá. N................
................aše ostří jsou ostrá. Naše o................
................stří jsou os...trá....Naše ostří j................
................sou ostrá.....Naše o.....stří jsou o................
................strá. Naše.....ostří jsou.....ostrá. Naš................
................e ostří jso.......u ostrá. N........aše ostří j................
................sou ostrá...............Naš..............e ostří jso ................
................u ostrá. N........................................aše ostří................
................jso.........................................................uo................
................st...............................................................rá..................
...........................................................................................

Tyrion rozložil pergamen a začetl se:
„Sněm nejmoudřejších se sešel, aby vyhodnotil znamení a zprávy ze všech koutů Sedmi království. Staří mistři rokovali dlouze, nechtěli nic ponechati náhodě, proto probírali věc ze všech úhlů pohledu. Zájmem jejich bylo dosáhnout shody, aby nikdo nemohl je podezírat, že preferují jeden z rozličných názorů. K cíli, jakkoli obtížnému, dospět se jim podařilo po dni, noci a dni náročných debat.“
„Co píšou?“ vyrušila ho Shae.
„Že zima ještě nepřišla,“ shrnul.
„To ti musí psát až z Citadely? Nestačí se podívat z okna?“
„To by taky šlo. Ale pár desítek lidí by ztratilo teplé místečko.“

„Děje se něco?“ ptala se Asha na pravidelné kontrole stráží.
„Vůbec nic, žádná plachta na obzoru, kapitánko,“ odpovídal nacvičeně Qarl.
„Loď uprostřed tohohle lesa by byla dost divná,“ ušklíbla se na něj.
„Tak co se tu má hlásit? Něco jako ticho po pěšině?“ zjišťoval s úsměvem.
„Jo, nejspíš,“ přikývla.
„Dobře, takže teda úplný ticho,“ zasalutoval a pokračoval vemlouvavě. „Nudím se. Nechceš mě rozptýlit?“
„Možná později…“ odmávla ho.
Nikomu ze svých mužů to pochopitelně nemohla dát najevo. Ani Qarlovi, možná hlavně jemu ne. Ale byla z toho klidu neskutečně nervózní. Tušila, že se něco chystá. A její instinkt ji málokdy zradil…

Mnoho věcí nechápala. Nemohla chápat. Byla důvěřivé dítě obklopené nádherou dvora. Její matka ji rozmazlovala a držela stranou od všeho zlého, všeho… skutečného.
Když ji velká loď odvážela daleko na jih, od přátel a rodiny, bála se, ale držela hlavu hrdě vztyčenou. Chtěla, aby na ni její matka byla hrdá. Chtěl být jako ona.
V divokém neznámém Dorne našla nové přátele a také lásku. Dospěla. Stala se moudřejší a laskavější než její matka. Dokázala být tvrdá a neústupná, ale také byla schopná vidět v lidech dobro a odpouštět.
Škoda, že to, čí dcerou vlastně je, zjistila až těsně před smrtí…

V daný okamžik se to zdálo jako výborné rozhodnutí. Za jeden jednoduchý souboj si získat vděčnost Lannistera řinčícího zlatem. Ten chlapík byl navíc vtipný, zacházel s ním s úctou. Možná v tom byl problém.
Celý život se mohl spolehnout na svůj meč a ještě víc na svůj sarkastický humor, pragmatický přístup ke všemu okolo a absenci morálky.
Tyrion mu tohle brnění nabourával. S vypětím všech sil odmítl být jeho šampionem v druhém souboji, měl z toho ale cosi jako… výčitky svědomí? Vážně? On?
Jak jinak si ale vysvětlit, že hned vzápětí kývl jeho bratrovi na tu sebevražednou misi do Dorne?

Život se s ním nemazlil. Každý kousek štěstí si musel tvrdě vydobýt. Žádný netrval dlouho.
Získal pozornost krásné ženy, ta však brzy začala být znuděná. Kvůli jejím vrtochům se z něj stal vyvrhel.
Vstoupil do služeb jiné krásné ženy. Zamiloval se do ní, a i když si uvědomoval, že ona jeho city nikdy plně opětovat nebude, byl víceméně šťasten, když jí mohl radit a pomáhat, když mohl být v její přítomnosti. Pak ho od sebe odehnala.
Propadl hlubokému zoufalství.
Když ho neznámý muž, riskuje vlastní smrt, vyléčil z děsivé nemoci, pochopil, že je třeba brát život z té lepší stránky.

„Tak tedy, sešli jsme se zde, abychom uctili život a smrt našeho milovaného bratra. I když, já osobně jsem ho nemohl ani cítit a pokud vím, nesnášel ho úplně každý, jak dokazuje účast na téhle šaškárně. Pánové důstojníci si sedí v teple a nás vyženou do mrazu, který tenhle mrňavý ohníček rozhodně nerozežene. Zajímalo by mě, jestli to tělo aspoň shoří, aby se nevrátilo zpátky. Kdyby jo, určitě by to byla moje vina. Ale jak říkám, jeho stráž skončila a já doufám, že na mě zbyde aspoň trochu studený polívky. A že nikdo neřekne, že jsem zase něco udělal špatně.“

Byli hraví, jako bývají všechna mláďata. A ona, sama mladinká, je ráda při jejich hrách pozorovala.
Kdo se udrží déle ve vzduchu. Čí plamen plane jasněji. Kdo dřív sežere příděl jídla.
Rostli a jejich hry se stávaly divočejšími. Většina lidí se jich obávala. Ona ne, věděla, že jí neublíží. Vždyť šlo o její děti!
Když si začali hrát s jehňátky a posléze i ovcemi, tušila, že se blíží problém. Pastevci si přicházeli stěžovat, že nacházejí ohořelá a okousaná těla svých zvířat v roklích. Vyplácela jim bohaté odškodné a doufala, že tím to skončí.
Neskončilo… Jednou před ní ležela jiná kostra…

Dne 27. srpna 2017 opustil svět Petyr Baelish, přátelům i nepřátelům známý pod přezdívkou Malíček, lord protektor Údolí a bývalý mistr pokladny.
Drobný postavou, ale velký duchem, žil svůj život nenápadně a bez okázalých gest, ale o to trpělivěji a svědomitěji pracoval, aby dosáhl velkých věcí. A skutečně jich dosáhl. Dalo by se říci, že Západozemí by nikdy nebylo takové, jaké ho známe, nebýt Malíčkova vytrvalého úsilí přetvářet svět kolem sebe.
Ač byla jeho pouť předčasně ukončena dvěma zlovolnými scénáristy, v našich vzpomínkách a srdcích zůstane Petyr Baelish navždy zapsán jako malý velký muž Západozemí. Budiž Ti země lehká, Malíčku.

Mistr Cressen stál u okna a zamyšleně pozoroval pláž pod Dračím kamenem, kde si hrála Stannisova dcerka Shireen ve společnosti neveselého šaška Strakoše.
Dívenka klečela v písku a stavěla hrad, zatímco blázen se potloukal kolem a uskakoval před vlnkami hrozícími zmáčet mu nohy. Občas se na malou lady otočil a něco řekl. Něco nesmyslného, tím si byl mistr jistý.
Konečně Shireen dokončila poslední věž svého hradu. Vstala, aby si dílo prohlédla v celé jeho kráse. Vtom přišla nečekaně velká vlna a polovinu pískového hradu smetla.
Mistr si povzdechl. Ubohé dítě, kromě hranaté čelisti zdědila po otci i neúnavně pronásledující neštěstí.