Sorekara

Stáří přináší starosti - narůstající lineárně. A praví se, že člověk je tak starý jak se cítí. Jsem tedy Daisuke - čekám, ležím, koukám co dál připlave seshora po proudu řeky historie. Ptám se, sorekara, ptám se, co potom? Letargicky trpím každou sekundu blouzněn představami o vlastním romantickém existencialismu. Jinými slovy nudím se a rostou mi přitom vousy. Náhle se zvedne přílivová vlna slunce a smete mě z tramvaje přímo na rozžhavený asfalt. Nevím, jestli konečně zešílím, usínám nebo už neuvidím Mičijo, neucítím vůni květin. Končí nezaměstnaná flákota - ostatně, jsem moc starý na to abych byl náhle chudákem. Bolí mě hlava. Au.