Divoký západ DMD (Kachny)

Reverend Barnaby žádný stín nevrhá. Leží totiž u kmene věkovitého juniperu a mezi zuby drtí slova dvaadvacátého žalmu. Nejčastěji opakuje druhý verš. „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“
Samozřejmě ví, že ho Bůh neopustil, jenomže nesnáší poezii. Navíc v podání starého hudravého šamana.
„Ani uši si ucpat nemůžu,“ zasténá, když skončí s recitací, „když jsem svázaný jak kachna na krámě!“
Nemůže zapomenout na ten krocaní smích, pořád mu zní v uších. Je rád, že nemá hudební sluch. Plynule přechází na žalm dvacátý třetí.
„Hospodin je můj pastýř, nic mi neschází...“
Reverendovi bohužel schází mnoho. A trpajzlík pořád nikde.

„Stop! Dáme si pauzu.“
Butch Káčidy se zvedl a sáhl pod křídlo, aby odtamtud vyndal kancelářskou sponku, která ho tlačila. „To je dost, rejžo. Mám hlad, žízeň a chce se mi na záchod.“
Režisér mávnul rukou a vešel do svého karavanu. Nalil si skleničku, pohodlně se usadil a zamyslel se. Režíroval už spoustu filmů, ale natočit western s těmi nejlepšími z oboru byl vždycky jeho sen. A tým DMD takový byl. Dojatě zamáčkl slzu. Tohle bude nejlepší film, jaký kdy natočil, jako že se Danny DeVito jmenuje. Tak, zpět do práce.
„Všichni na svá místa! Klapka! Pokračujeme, kde jsme přestali!“

Ozvalo se několikanásobné čvachtnutí. Vůkol jen rašeliniště, kotouče mlhy a muchničky. Modrá budka nedaleko se v okolní scenérii vyjímala naprosto nepatřičně.
Pistolníci vypadali celkem spokojeni, sedíce na hladině po způsobu kachen. Trpaslík vězel v bahnu skoro až po krk.
„Zajímavé, co je tohle za mutaci?“ zeptal se drobný stařík se síťkou na motýly a hotovil se k odchytu. Naši hrdinové se vyděsili, zaplácali křídly a zvedli se z hladiny, pokoušejíce se dostat zpět k budce. Trpaslík vytáhnul sukomet a spustil palbu tvrdými cucavými bonbóny, brzy však přestal, aby se mohl chytit nohy kolem prolétajícího Butche.
Dokázali to.
Dveře budky zaklaply.

Kačeři i Trpaslík by odpověděli, ale to se Butch Káčidy na soupeře divoce vrhnul ramenem napřed, celou svou vahou, čímž Sunkáče notně vyvedl z rovnováhy, a než se Sunkáč zvládl zase vzpamatovat a postavit se na obě blanité nohy, Butch mu s výkřikem "Tu máš, zlotřilče!" z posledních sil vrazil takovou, že nebohý kačer ladným obloukem odletěl o několik metrů dál.
Butchova rána byla opravdu skvělá - nebo spíš velmi nešťastná. Sunkáčovo odmrštěné tělo dopadlo na jednu z pák na kontrolním panelu lodi.
"To bychom neměli!" zakřičel Doktor, než se loď otřásla, její dveře se otevřely a všichni z ní vypadli...

Ještě jednou se podíval seňoritě do očí. Krásných tmavě oříškových očí... Notak Butchi, kolik proradných kačerů jsi už zničil a teď se třeseš před káčandou?...ale před tou nejkrásnější káčandou... Bojoval sám se sebou. Musel se soustředit, šlo tady přece o její život.
Odtrhl zrak od překrásné Patricie a vrátil se ke svému předchozímu plánu. "Zachráním Vás!" Zbavil ji provazů omotaných kolem jejího dokonalého kachního těla... Butchi!
Ale pak uviděl lahve whiskey. Úplně na svůj úkol zapomněl! Musel se rozhodnout, buď
seňorita, nebo zlatavý nápoj. Oboje by nepobral. Už teď byl hrozně vyčerpaný. Podíval se na oba dva poklady a...

Ztratil několik cenných vteřin bojem s nutkáním pomoci dámě v nesnázích.
Píseň nad ním vítězila.
Malé statečné srdce poplašeně tlouklo.
Pírka plihla. Mazové žlázky se odmašťovaly.
Ale Butch se nehodlal vzdát. Uzavřel svou mysl do představy oblého vejce. Píseň se ztišila.
Vřele poděkoval zen-kačismu.
Vzpomněl na hrdost a moc svého rodu, na nesmlouvavá véčka migrujících bratrů, na klíčová odvětví, ve kterých kachny dobyly svět.*
Pocítil příliv síly.
Otevřel zobák a zapěl mocnou kačeří píseň.
Siréna překvapeně zmlkla.
V tichu se daří myšlenkám.
Nač potřebuje reverend tolik whisky? napadlo Butche.
* Jedná se zejména o animovaný film, žurnalistiku, fanfiction a hygienu toalet.

Maskování za kaktus se Butchovi nezamlouvalo, ale nedalo se nic dělat. Červená skála byla příliš daleko od cesty, aby se zpoza ní dal správně přepadnout dostavník. Natřený potupně nazeleno, s křídly zdviženými, předstíraje, že má bodliny, Butch čekal. V duchu proklínal toho pokachněnýho reverenda, ale nahlas nic neřekl. Proklínat reverendy se nevyplácí.
Čekal. A čekal. Strašlivě se potřeboval podrbat, ale hrdinně vydržel.
Pak zaslechl sirénu a došlo mu, že se maskoval naprosto zbytečně, protože dotyčná siréna, okouzlující mladá žena, nejela v dostavníku, nýbrž visela opodál na stromě a pěla ostošest, aby ji sundali dolů.
Krucinál, pomyslel si Butch, napálili nás!

Všechna pírka se Butchovi zježila. Slavné jméno, téměř tak slavné jako jeho vlastní.
„Dobře poslouchej, mladej,“ spustil reverend tlumeně. „Nebude šance nic opakovat. Proč, to pochopíš.“
Butch s ocelově chladným soustředěním sevřel kolt a bedlivě naslouchal.
„Za hodinku projede tamhle u Červený skály dostavník. Poveze kontraband. Prvotřídní whisky. Musíme ho zastavit a náklad zrekvírovat.“
Butch pocítil zklamání. Čekal onačejší úkol: „Copak nemáte svoje lidi?“
„Moc se ptáš,“ zavrčel reverend. „Ta zásilka je něco extra. Tudíž má speciální ochranku. Teď bacha, mladej. Vrazíš si špunty do uší. S pašeráky totiž jezdí siréna. Kapíruješ? Kdo zaslechne její zpěv, s tím je ámen.“

"Oho, to se ještě uvidí, kdo se stane pečínkou!", zvolal přiškrceně Sunkáč.
Odpovědí mu byl jen ďábelský smích Butche a Trpaslíka.
"Na čem ho upečeme?", ptá se Butch Trpaslíka.
"Nemá v sobě dost sádla?"
"To ne, chtělo by to třeba bizoní lůj."
A vzápětí oba zmizeli opatřit si lůj, jsouce si jisti, že Sunkáč je svázán dostatečně pevně. Ten se zatím snažil usilovně vyprostit ze sevření nyní potravinářského provazu.
Po chvíli provaz konečně rupl. Vymaniv se z jeho sevření, dal se na útěk. Musí si nejprve opatřit novou zbraň. A až ji bude mít, pomsta bude sladká. To si slíbil.

Ach, už to skončilo. Noční můry neměl rád.
Složil noviny a šel do koupelny pročísnout pírka.
Natáhl na sebe flanelové pyžamo a uhnízdil se s hrnkem bylinkového thé do polstrovaného ušáku u krbu. Ještě chvíli si nahřeje kosti, než půjde do postele.
Teplo ohně a něžná síla bylinek jej uklimbala do říše snů…
´Ta maličká, ta je krásná. A tak milá. Zoubky jako perličky.´
Půvabná kráska se mu zjevila na slunné pláži.
´Ach seňorita Patricia. S tebou bych celý život.´
Půvabná kráska v šatech jako pavučinka se před ním prochází po molu.
´Ach ty jsi má Miss, má jediná. Patricia.´