DMD č. 29. pro 29. 4. 2016. Téma: Emancipace

Ženy. Byly našimi ozdobami, matkami, bezpečnými přístavy, prameny útěchy... Ale nikdy nám nebyly rovny. Má matka byla úžasná. Byla moudrá, nadaná, vzdělaná, ale přesto vždy žila ve stínu svého manžela a málokdo zná její jméno. A byla krásná. Přes to všechno upadla v zapomnění. Kdo si dnes vzpomene na Nerdanel?
O mých sestřenicích se mluvilo o něco víc. Artanis stála hrdě na náměstí pod Mindonou, když jsme skládali přísahu. Írisse se vzepřela staršímu bratru Turukánovi, aby pak nepřímo zpečetila osud Gondolinu.
Myslím na ně. Myslím na to, kde by mohly být dnes. V tomhle světě, kde ženy mohou nosit kalhoty.

Bill odhodil meč, uchopil hůlku. Všichni byli připravení, nikdo neváhal. Knihovnou zazněla sedminásobná Avada. Voldemort neměl šanci reagovat, zhroutil se k zemi.
Vážně takhle jednoduché?
„Smrtijedi přicházejí!“ vykřikl Kingsley a vzápětí se rozpoutalo peklo.
Útok vedla Bellatrix. Pohled na nehybné tělo jejího milovaného pána ji zbavil posledních zbytků zdravého rozumu, nesnížil však její bojové schopnosti, spíš naopak. Aberforth a Kingsley byli vyřazeni z boje. Ostatní Smrtijedi naštěstí tak zdatní ani nadšení nebyli.
„Tetičko, jaká radost tě potkat,“ usmála se Tonksová.
Lucius se Severusem ihned zaujali pozice po jejím boku.
„Ne, tohle je mezi námi děvčaty,“ odmávla je Tonksová a zaútočila.

Na naše setkání jsem se těšila čím dál víc. Už dávno jsme překlenuly tu pomyslnou hranici mezi učitelkou a studentkami. I přesto jsme se však snažily zachovat jisté dekorum.
Vždycky jsem pro ně měla nachystaný čaj, když zazvonily. Bylo jich sedm. Přicházely pokaždé v šátku, ale zvykly si ho pro naše setkání odkládat. I Mahšíd, která nosila šátek i v době před revolucí, se nyní nezdráhala jej odložit.
Z nejistých pohledů a nervózních chvil ticha se postupně rozvinuly vášnivé debaty o literatuře i jejich osobních životech. Austenová, Fitzgerald i Nabokov otevřeli brány do světů, kde jsme všechny mohly být svobodné.

End of story. Enough is enough.
My life has been very exhausting. Mastering all the arts of a good housewife.
And still not satisfied. Angel of the house, and nothing inside.
No. Never an angel. Nemesis, now.
Can I have my own life, please? "Christabel!" he cries pitifully.
I have no idea what to say. I am scared of him, of myself. I want to fight, though.
Please, let me go. Preaching freedom.
Alienation is not a way of life.
Three days. Three days left, then I will leave this house.
I will go.
On my own.
New life ahead.

Abys bylo jasno:
Odmítám chodit v tom směšném oblečení.
Odmítám navštěvovat tu školu pro podivíny a choromyslné.
Odmítám se nechat týrat svými příbuznými, jako bych byl nějaký slaboch.
Odmítám hazardovat se svým životem kvůli něčemu, co odporuje zdravému rozumu.
Odmítám jíst holuby z nosu a také veškeré potraviny, které lezou, vybuchují, případně připomínají jakoukoliv havěť.
Odmítám být známou celebritou, odmítám budit rozruch, kamkoliv přijdu.
Odmítám být kmotřencem zločince.
Odmítám nosit ty nemožné brýle.
Odmítám se kamarádit s tou šprtkou a tím zrzavým outsiderem.
A zcela jistě se neožením s Ginny Weasleyovou.
V tomhle s tebou nejedu, Joanne.
Vymysli to líp.

Poklidně usrkávám vína. Nechutná mi.
Nikdo si mě nevšímá. Až na velitelku kněžniny osobní gardy, která ke mně každou chvíli zamyšleně otočí svou pihovatou tvář a zase zmizí v mumraji.
Nakonec se osmělí. „Smím?" ukáže na volné křeslo.
„Jistě. Co máš na srdci?" povzbudím ji.
„Paní Igrûn... prý byl důstojníkem nejen mistr Jugháš, ale i ty."
Přisvědčím a chystám se vyslechnout něco peprného o západní kampani, jako bych o ní snad sama rozhodla.
Ona ale myslí na jinou věc. „Nevěděla jsem, že v mordorské armádě slouží i ženy. Jak jste toho dosáhly?"
Nerozumím jí. „Stedwyn-kapitánko, co myslíš tím ,dosáhly'?"

Nico Minoru si se svými rodiči skvěle rozuměla, což byl v šestnácti tak trochu trapas. Ve škole se tím nechlubila, ale představa, že bude muset za dva roky opustit rodný dům a odejít na univerzitu stovky kilometrů daleko, ji plnila nefalšovanou hrůzou. V duchu se utěšovala tím, že kdyby nevyšly přijímačky na UCLA, půjde prostě na rok na místní Community college, i když se svými výsledky měla otevřenou celou Břečťanovou ligu. Když se o tom rodičům zmínila, pobaveně se smáli. Za dva roky nás ještě ráda opustíš.
Za dva dny je viděla podřezávat hrdlo bezbranné dívce. Odejít bylo hnusně jednoduché.

Magos explorátor svolal velení lodi kvůli vážnému problému se servitory.
„Říkáte, že se vzbouřili?“ ptal se nevěřícně první důstojník. „Jak se můžou lobotomizovaní servitoři vzbouřit?“
„To právě taky nechápu,“ odvětil magos. „Vede je jeden prádelní servitor, který si nechává říkat Persil, a chce založit servitorské odbory.“
„Co s nimi ale uděláme?“ ozval se šéf bezpečnosti. „Vyhodíme je všechny ven přechodovou komorou?“
„Moc drastické,“ namítl kapitán Uxbridge, „a navíc škoda užitečných servitorů. Mám lepší řešení: jestli chce tenhle Persil zakládat odbory, pošleme ho na Terru na školení o právních a daňových aspektech řízení pracovních sil. To ho na pár let zaměstná.“

Máňa si doma poradila lépe než hodinový manžel. Ne že by byla nějak programově emancipovaná, ale zkušenosti se s léty vršily a život jí poučil, že všechno má svou cenu. A ona raději byla paní situace, než aby si nějaký obejda za přibitý hřebík myslel, že se může rovnou nastěhovat. Vzala do ruky francouzák a dvakrát s ním otočila.
Když přišla do hospody, Evžen si ve své blaženosti ani nevšiml, že se usmívá na něj.
„Ty, Evžene, mohl bys mi s něčím pomoct? Začal mi doma kapat kohoutek.“ prohodila. Bylo jí jasné, že sám se ten trouba k ničemu neodhodlá.

Pitomci! Nechápou, že Kodex je jen takový návod. A to si říkají piráti… Elisabeth si tiše zanadávala a opřela se do vesel. Když posádka hodila Jacka přes palubu, musí ho zachránit sama.
„Drž hlavu dolů, chlapče,“ zasyčel Yoren. „Hezky nenápadně se propracuj do zadní řady a prchej.“
Arya ho vytrvale ignorovala. Byla rychlejší než Horký koláč, silnější než Lommy. Nepotřebuje chránit. Má Jehlu, umí bojovat!
„Podejte hlášení, desátníku!“
„Všude klid, pane…“
„Madam!“
„Ano, jistě, pane… madam… pane.“
„Radare, zahráváš si.“
O tom pojmu slyšela možná jedině Margaret. Přesto byly všechny tři emancipované víc, než kterákoli z bojovnic za ženská práva…