DMD č. 29. pro 29. 4. 2016. Téma: Emancipace

Rozhodl se odejít. Bylo to jeho, a jen jeho rozhodnutí. Nebylo to, že by mu lidi v kapele nějak extra vadili, nebo, že by se hudebně posunuli někam, kam on nechtěl. Prostě jen chtěl zkusit sólovou kariéru. A chtěl přestat myslet na Phila. Přemýšlel, jak to vezme. Bude na něj naštvaný? Bude ho chtít přesvědčit, aby se vrátil zpátky? Nebo ho prostě nechá jít, protože ho pochopí? Peter netušil. I ostatní to budou brát asi těžko. Na druhou stranu hodně jejich konfliktů končilo slovy: “A Petere, ty se uklidni”, což vypovídalo o tom, že se s tím pravděpodobně všichni smíří.

„Dobby je svobodný skřítek!“
Štos pletených čepic se mu na hlavě třásl, když vyskočil na židli.
„Dnes shodíme řetězy naší služby! Dnes začíná boj za svobodu pro všechny skřítky. Už nikdy nebudeme považovat oblečení za potupu! Ne, dnes si oblečení vezmeme sami.“
Otočil se k davu skřítků vyzbrojených kuchyňským nářadím a zvedl řeznický nůž ke stropu.
„Svobodu!“
V tom se za ním otevřel portrét, ozvala se tupá rána a skřítek se skácel k zemi. Ve vchodu stál Filch, paní Norrisovou u nohou a v rukou koště s nalomenou násadou.
„Tak to by stačilo, holoto. Zpátky do práce!“
Skřítci se rozutekli.

Klidně a bezstarostně odpočívala na jemně nadýchaných peřinách. Krásné vlasy rozhozené do všech stran, mírně pootevřená ústa, hrudník se jí v pravidelných intervalech nadzvedával a zase klesal.
Příjemné sluneční paprsky ji šimraly po tváři a kreslily na ni fantaskní světelné obrazce.
Snila o vzdálených zemích na jihu, letěla přes širé moře na zádech bájného pegase a kolem voněly fialky a divoké růže.
Všude vládl klid a mír.
Najednou však MLASK!
Prudce otevřela oči a zalapala po dechu.
"Co si myslíš, úchyle?! Takhle mě oslintávat?!"
Šípková Růženka vlepila princi pořádnou facku, přetočila se na druhý bok a spala dalších sto let.

Utřela si černé slzy ze svých krásných hnědých očí.
"Víš, on to se mnou nemá jednoduchý," usmála se, "ale já odmítám být jen v jeho závěsu. Chci tam studovat, chci být dobrá a soběstačná," dokončila.
Byla jsem na ni pyšná, jako by snad byla spíše mou dcerou, než jen kamarádkou, která za měsíc odlítá do Španělska za svým snoubencem. Občas se hádají, jak budou věci po jejím příletu vypadat. A mne nesmírně těší vidět, že ač ho miluje celým svým srdcem, neztrácí zároveň sama sebe. Domnívám se, že bych se to měla taky naučit. Soběstačnost ženy se sebou sama. Emancipace.

Edwinova proměna na ženu Edvinův návrat do domovské reality poněkud zdržela.
Předně byla Edwina prvních pár chvil naprosto nepříčetná a vyhrožovala věčnými muky nejen Elminsterovi, ale i jeho matce a matce jeho matky. Později začala plakat a shánět se po čokoládě.
„Jsi hodný, žes zůstal,“ fňukla na Fina, co neměl na výběr, „pošlu tě domů, dimenzionální bariéry jsou pořád slabé. Nemám v té rudé róbě velký zadek? Chci se pak někam uklidit, dělat nějakou podřadnou práci a snášet nadvládu mužů.“
„Že kočka jsi a kouzla metáš fajn, on návrh pro tě možná lepší má.“
Takže Zapomenuté říše nakonec opouštěli spolu.

"Rozumíte tomu?" Profesor Hilbert znechuceně odstrčil tuplák. Pěnivý mok nebyl na vině. "Je to žena. No a co? Má geniální mozek! Je lepší matematik než ti troubové v univerzitním senátu."
"Znáte to. Kirche. Kinder. Kűche. Tam podle nich patří ženská."
"Fräulein Emmy by bylo v domácnosti škoda. Pamatujete, jak nám pomohla s teorií relativity? Bez ní bychom s tím nehnuli. Její pohled na věc je unikátní a nenahraditelný!"
"Ale vyučovat jí nedovolí."
"Himmel, jsme na univerzitě, ne ve veřejných lázních, aby tu záleželo na pohlaví! Počkat, mám nápad. Letos nebudu mít na přednášky moc času. Naštěstí mě asistentka může zastoupit!"

Seděli jsme na Sokoláku.
To je hulící ostrůvek
na soutoku Vltavy a Malše.
Bylo krásně.
Svoboda v kapsách,
který potřebujou trochu zašít,
aby nám nevypadla ven.
A my jí neztratili.
Vidíš ty samý dětský tváře,
jako první den před osmi lety,
který se ale najednou tváří vážně
a prej že jsou dospělý.
Tolik nadávek a vln depresí,
který se ale nakonec slily v jeden moment,
kterej nastal právě teď.
Moment vděčnosti.
Díky za to,
že jsme to mohli prožít spolu.
A za tu svobodu,
že jsme vůbec mohli.
Dík za společný dětství a pubertu.
Nakonec to byly moc krásný léta.

Popište krátce, co pro vás daný pojem vyjadřuje.
Když se na to Nšo-či vyto, sebere tátovi pušku a zastřelí mě už v prvním díle. Čili blbost.
To je to, co skřetům a domácím skřítkům nikdy nesmíme dovolit!
A mně to nepřijde tak špatný. Kdyby Karkulka byla trochu emancipovanější, tak se vykašle na rodiče, babičku, les i toho blba myslivce a já bych měl normální veget.
Emancipace bude, až vám tady přestanu péct!
To nebude emancipace, to bude ráj. Anonym
Abych tě emancipovaně nesežral, anonyme! Otesánek
Pozn. Pracovník: Zasílám Asociaci vyplněné. Obzvláště doporučuji reakce na pojmy "Dobro", "Mír" a "Práva bezbranných".

"Zachariáši, poslouchat budeš, ať se ti to líbí nebo ne! A rozhodovat budu já, dokud nebudeš plnoletý. Leda, že by se ti podařilo dosáhnout emancipace."
"To je co?"
"Když se budeš už před osmnáctinami schopen sám uživit, například jako špičkový sportovec, či třeba podnikatel, může ti soud přiznat svéprávnost."
"To si piš, že udělám vše pro to, aby se mi to povedlo. A pak to hned půjdu k Méďovi oslavit pivem a rumem!"
"Tak to pozor, chlapče," odvětí Jimram, " ta emancipace se týká jenom něčeho. S alkoholem a třeba i s řízením auta máš do osmnácti tak jako tak utrum!"

Skupina demonstrantů stála pod oknem rebelské základny již třetí den. Mon Mothma zneklidněně zatáhla závěs.
„Co budeme dělat?“
„Měla bych vyjít ven a zjistit, jaké jsou jejich požadavky.“ Navrhla princezna Leia, ale admirál Ackbar nesouhlasil.
„Nechoďte, určitě je to past.“
Princezna ale byla pevně rozhodnutá situaci s nespokojeným davem vyřešit.
„3PO, pojď se mnou. Budeš překládat.“
„Ach božínku!“ zděsil se zlatý droid, ale i tak poslušně vyšel s princeznou před budovu. Davem to zahučelo. Wookieejští demonstranti vrčeli jeden přes druhého.
„Co chtějí?“ ptala se princezna.
„Vůdce Lohryyk požaduje zrovnoprávnění jeho lidu.“ Vysvětlil C-3PO. „Žádá, aby i Chewbacca byl odměněn medailí.“