DMD č. 29. pro 29. 4. 2016. Téma: Emancipace

"Dobrý den, dneska budeme probírat latinské složeniny. Začneme slovesem mancipo, mancipare, ze kterého vzniklo slovo emancipace. Kdo by si tipnul, z jakých slov toto sloveso vzniklo?"
"To bude nějaký mancio, onis - jako blbost!"
"Tak ty si myslíš, že emancipace je blbost, jo?"
"Aha, povíme si, až vy budete muset sedět doma a nebudete mít volební právo."
"Já s ním náhodou souhlasím."
"Kde to žijem? Tohle je jednadvacaté století, jestli si nevšim."
"A je to tady zase."
Dnes jsou neobyčejně klidní, ještě si ani nevjeli do vlasů, pomyslel si latinář, ale věděl, že dneska už se k manus a capio nedostanou.

,,Přišel mi poslední výpis z banky."
,,A?"
,,Řekni mi, za co jsi utratila litr v Tezenis?"
,,Udělala jsem si radost, ty sis koupil nový splávky."
,,To ano, ale za pár kaček, tohle je o dost víc."
,,Fájn, vyměním to za levnější."
O pár dní později..
,,Barunko, nechtěla bys...?" usmál se laškovně.
,,Jasně, jen se půjdu svléct."
Natěšený skočil do postele a čekal...
,,Tadá!"
,,Co to je?!"
Na sobě měla otřesné prádlo, podprsenka jen látka bez kostic, bez krajek, seplá u krku, místo košíčků nákupní tašky. Kalhotky nad pupík. Babičkovská móda.
,,Ty vyhlašuješ šetření, já emancipaci od kostic pro moje prsa!"

Svaly jí ochably a ona se učila chodit jako kdysi její syn.
Ne!
Jako její dcerka nikdy… Ne, ztratila se, ale žije. Musí žít.
Herminona se rozechvěle nadechla a pokračovala v cestě Paulininým domem s nohama z kamene.
„Váš manžel pro vás i vaše děti truchlí. Váš návrat ze záhrobí pro něj bude zázrak,“ těšila ji Paulina.
„Já se ale nemám ke komu vrátit,“ odvětila Hermiona.
Když po letech před sebou spatřila dívku, která se jí tolik podobala, sestoupila z podstavce. A když dcerku objala, poslední zbytky kamene jí opadly ze srdce.
S manželem se vídala jen při oficiálních příležitostech.

Gallifrey, jedna z mála nejmocnějších planet všech galaxií. Její národ se pyšní dalekosáhlými znalostmi. Od cestování v TARDIS, až po prostou hierarchii. Jedna oblast jim pořád činí potíže. Vyrovnanost pohlaví na důležitých postech.
Muži jsou vládychtiví, co ženy? Také mají rády moc. A tak, aby nedošlo k nějakým roztržkám, dali muži možnost ženám být jako oni.
Pro ženy to byl signál. Uchopily šanci, začaly být smělejší. Toto uspořádání nevydrželo dlouho. Muži se bouřili, ženy intrikovaly. Hrozila válka mezi pohlavím, vypadalo to kriticky, když tu zasáhl Rassilon, urovnal spory, vše se vrátilo zpět. Toto období je všem známo jako ‚Probuzení moci‘.

Když nás přítel Luther zase jednou poctil svojí návštěvou, nepřivezl s sebou jednoho, ale rovnou tři sviště. Jeho žena Alberta chuděra měla co dělat, aby jim zabránila během našeho společnýho kázání rozmontovat kostelní lavice.
Po mši jsem ho jako obvykle pozval na lahvinku. Neodmítl.
„Tak co, brachu? Slyšel jsem, že Annie je v Evropě.“
„Jo. Už pátým rokem.“
„Někdy naše sny při střetu s realitou neobstojí, že?“
„Souhlasím. Ty máš nějakej sen?“
„Jeden. Že syny posílám na univerzitu.“
„Hlavně, aby se toho vůbec dožili,“ poznamenal jsem s pohledem upřeným na balkón radnice, kde si Martin s Alfrédem hráli na ostřelovače.

Ona:"Drahý, som doma!" *Rýchle kroky. Vášnivé objatie.*
On:"Miláčik, som tak rád, že si doma!" *radostne*
Ona:"Prečo?" *podozrievavo*
On:"Mám hlad..." *skrúšene*
Ona:"Ale veď som ti nechala jedlo v chladničke!" *vyčítavo*
On:"Bolo v panvičke!" *šeptom, hrôza v očiach.*
Ona:"Jedol si niečo??" *šokovane*
On:"Párky.." *zahanbene*
Ona:"A to si ich varil?" *neveriacky*
On:"Načo? Však mikrovlnka." *nevinne*
Ona:"Ale boli len tri!" *spomína*
On:"Vravím, mám hlad!" *víťazoslávne*
*Ona odovzdane vyzlieka kabát, odchádza do kuchyne. On blažene stojí pri dverách. Pozoruje kuchynský ruch prerušovaný úvahami, kde sa zasekla mužská emancipácia a či možno rovno nechcípla*

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či jedlo z dediny neprinesieš, keď sa Anča rozhodla, že tiež chce pásť ovce tak, ako my.
- Starý môj, nechce sa mi, ale ak Anča jedlo nedonesie, tak možno ovce budeme musieť podojiť a oštiepke narobiť. A kdeže je vlastne Anča?
- Kde by bola? V kolibe sa zatvorila a že ju nemáme vyrušovať. Tak, ako ty si sa zatváral.
- Ale ja som sa tak zatváral, keď som ta mal… návštevu.
- Pištík môj, hádam si nemyslíš, že Anča je tam sama zatvorená?

Harry uspořádal obrovskou párty na rozloučenou. Pozval každého, protože Teddyho měli rádi úplně všichni.
Stál v koupelně a pozoroval zrcadlo. Odrážela se v něm tvář ze starých fotek (až na ty vlasy). Nikdy si nebyl jistý, koho mají vlastně rádi.
Vrzly dveře. James za celý večer vylezl ze svého pokoje sotva na deset minut.
„Promiň,“ zamumlal a pak dodal ještě něco tiššího, čemu Teddy rozuměl, ale nechtěl si to přiznat.
Noční vlak protínal Evropu.
S každou smskou od operátora se vzdaloval domovu.
Když v Dortmundu uprostřed noci čekal na přípoj, poslal jednu do Anglie.
„ja fakt musim vypadnout“
Odpověď nepřišla.

"No a Božka mi na to pivo dala jen dvě stovky. Chlapi, co je to za svobodu? Co je to za rovnoprávnost? Pro tohle jsme zvonili klíčema na náměstí? Tak jsem na ni vlítnul a že chci ty rovný příležitosti. Pořádnej chlap si musí umět dupnout."
"A dostal jsi je?" zajímal se Pepan.
"Jo. Hned druhej den jsem dostal příležitost prát pokaděný pleny, vařit, luxovat, vytírat, jít na nákup, žehlit..."
"Franto, to je hrozný. A co jsi dělal?"
"No uznejte sami, nebyl čas na hrdinství. Koupil jsem velkej puget a šel jsem ji odprosit. Ona ta rovnoprávnost se strašně preceňuje."

Malá krčma v lesích za sedmero horami…
„…šlofíka a jeden jedinej trn. Jeden! Já vypadal jak oběť vzteklýho ježka…“
„Co mám říkat já? Líbal jsem mrtvolu!“
„…ropucha! Zatracená ropucha! Ale né, všichni jen ‚chudinko, fuj, políbit žabáka‘ - já sakra tím žabákem byl! Roky!“
„Obelhala mě, aby mě dostala! Prej princezna… vesničanka! Manželství založený na důvěře, fakt…“
„Sedmihlavej drak! Sedm hlav, chápete?! Šílenej masakr!“
„…vůbec nechtěl ženit, ale né, následník musí být, královna ti pomůže s vládnutím… s koštětem umí, ale co sakra ví o politice?!“
„Máme dost!“ zabušil jeden princ korbelem o stůl.
„CHCEME ROVNOPRÁVNOST!“
„Ať se laskavě zachraňujou samy!“