Pose

Maková panenka přišla na návštěvu k motýlu Emanuelovi a užasla.
Po celém domečku se povalovaly štětce, barvy, barevné pudry a třpytivé kamínky.
Uprostřed toho blyštivého chaosu stál její kamarád motýl - ale byl to skutečně on?
Namísto obleku měl přiléhavé kalhoty, saténové punčochy a kabátek indigové barvy. Jeho cylindr vystřídala… tiára! Nejzvláštnější ovšem byla jeho křídla, posetá tisícem blyštivých flitrů. Když Emanuel křídly zamával, rozezněly se jako nebeská zvonkohra.
Z celého toho stvoření panence přecházely oči.
Tohle že je ten jindy obyčejný, tichý Emanuel?
Zalapala po dechu.
Motýl Emanuel - opravdu měl namalovaný obličej?? - se otočil.
“The category is… royalty,” pravil vznešeně.

Nebyl krásný. Zrcadlo mu jen ukazovalo to cizí ošklivé tělo. Nenávidí sebe a své jméno.
-
Nebyla krásná. Nebyla božská. Už ale konečně věděla, kdo vlastně je.
-
Elektra Abundence je krásná, Elektra je božská. Šaty, tělo, tvář, šperky, vogue a pózovat. Když byla oblečená, tak jí nikdo nemohl konkurovat. Svou nahotu v zrcadle ale pořád nenáviděla. Prsa jsou úžasná, prsa jsou božská, ale pohled vždy chtě nechtě sklouzne pod pás. Některé věci je tak obtížné schovat.
-
Elektra Abundance je krásná, Elektra je božská. Oblečená či nahá, je dokonalá sebevědomá žena. Bez některých věcí se konečně cítí kompletní. Zrcadlo je jejím přítelem.