rodina

,,Těhotná? Říkali jsme, že u pětky skončíme! Čím budeme jezdit? Mám snad koupit autobus?" odpověděl manžel na mou zprávu o zrození dalšího potomka.

,,Snad už to tentokrát bude chlapeček!" nejistě jsem se usmála.

,,V to doufám, další veverku už nezvládnu!"
,,Holky to vědí?" zeptal se muž s pohledem na mé rostoucí bříško. Zavrtěla jsem hlavou a přivolala všechny veveričky ke stolu.

,,Další zrzka do party? Bezva!" křičely všechny naše dcery radostí. S manželem jsme byli oba přírodně zrzaví. Šance, že náš šestý potomek bude blonďatý nebo hnědovlasý byla opravdu nulová.

,,Zlato, příště radši prášky, sedmou už bych nezvládl."

,,Spolehni se."

,,Co je soumar?´´ zeptala se mě moje mladší sestrička. Sotva jsem ji přes kuchyňskou linku viděl, jak malinká byla.
,,Soumaři byli pánové, kteří v minulosti na zvířátkách, jako oslech nebo velbloudech, vozili náklad přes Alpy, ´´ odpověděl jsem.
,,A soumrak?´´
,,Kde jsi to slyšela?´´
,,Nebudeš se zlobit?´´ zeptala se a chytla mě za ruku.

Dovedla mě do mého pokoje a ukázala na počítač.

,,Tady jsem to viděla, dlable pro dnešek je soumrak soumarů!´´ nadšeně vypískla.
,,Můžu ti pomoct to napsat?´´ usmála se.
,,Tak pojď, stejně mě nic nenapadá,´´ mávl jsem. Ségra si mi sedla na klín a společně jsme začali psát.

Můj dědeček byl zřejmě posledním Adamitou v Čechách a svoji původní komunitu přežil o několik století. Bydlil poblíž Tábora. Což se pro jeho další osud stalo vlastně zcela zásadním. V Táboře a okolí (jak se dá jistě čekat) bylo totiž relativně dobře rozšířené povědomí o husitech. Nebylo zcela dostatečné, ale pro účely dědova počínání rozhodně dostačující. Dědeček totiž preferoval pobyt v přírodě jaksi oblečení prost. Což v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století nebylo zcela jednoduché zrealizovat.
Při každé kontrole VB ovšem tvrdil, že pouze rekonstruuje vystoupení Adamitů (v jednom). Když mu to nakonec uvěřili i na MNV, měl vyhráno.