Papírový dům

"Dveře se otvírají." Hlas ve sluchátku inspektorky zachrastí.
"Čekejte na znamení." odvětí s pohledem upřeným na Královskou tiskárnu cenin.
Stovky ostřelovačů míří zbraněmi jediným směrem.
Čas jako by se zastavil, jen velká železná vrata dokončují svůj pohyb.
Ze tmy se vynořují ve dvou řadách asi tři desítky osob v červené kombinéze se samopaly a puškami a rozestupují se nad schody.
Na hlavě mají kapuci, na obličejích masky a míří do davu.
"Salvador Dalí?" vydechne inspektorka zatímco v uších neodbytně slyší: "Všichni jsou stejní! Žádám rozkazy! Co máme teď dělat? Inspektorko!"
"Ruším akci."zničeně vytrhne sluchátka z uší a vyběhne ven.

Poslední kopnutí, lokalizátor a už jí jen vypustit.

Po zuby ozbrojené komando běží stokou a sleduje blikající bod na obrazovce.
"Blíží se k nám! Ještě dvacet metrů! Jedeme, jedeme!
Už jen patnáct metrů! Kudy chtějí vylézt? Tady v kanalizaci nemáme zaneseny žádné větší tunely. Rychle, musíme je překvapit dříve, než se napojí!" Pobízí velitel jednotku.
"Už jen pět metrů a blíží se!"
"Stůjte! Jsme na místě."
"Před námi je jen malá výpusť." Velitel informuje do mikrofonu.
"Čekejte!" Zvedá ruku k pozoru, zatímco ostatní míří puškami na otvor ve zdi.
Vykouknou však jen malá očka a čumáček.
"Je to fretka, pane."