Nobody

Harry Mansell seděl ve svém ušáku a přežvykoval prefabrikát z mikrovlnky. V televizi, puštěné zatraceně nahlas, běžel zrovna nějaký western.
Přemítal nad tím, jak skončil v práci, jak pověsil odznak i služební zbraň na pomyslný hřebík a jak se vlastně vzdal všeho, co měl rád. Trávil dny zíráním do prázdna a prděním, plaváním a okukováním sestřičky Evie, když náhodou neměl službu Pete nebo Dave. Odepřel si radosti a žil období duševního půstu. Problém byl v tom, že půst vždycky skončí.
Život v důchoďáku ne.
"K čertu s tím," řekl a začal rychle vymýšlet, kam schová toho Rusa, co právě oddělal.

Jeho žena věděla, že je blbec, protože mu už potřetí ujeli popeláři.
Jeho syn věděl, že je srab, protože nedokázal zmlátit zloděje golfovou holí.
Jeho soused věděl, že je chudák, protože u nich doma neměli zloději co ukrást.
Jeho švagr věděl, že je trouba, protože odmítá nosit zbraň. A je účetní.
Jeho tchán věděl, že je neschopný, protože neuživí svou ženu a ta musí, chudák, pracovat.
Jeho otec věděl, že je jenom otázka času, než mu vytečou nervy.

Hutch Mansell v duchu všechny posílal do prdele. Musel, protože jako elitní zabiják by si to se všemi dokázal vyřídit úplně jinak.