Na mé zaříkání, na mé nejvroucnější přání
Našli Kasiu v hloubi lesa,
našli dívku zlatovlasou.
Zlá moc věznila ji v kmeni,
tělo v dřevo zaklínala.
Agnieszka své runy pěla,
prsty kůru servávala,
listí, větve strhávala,
Hvozdu družku vyrvala by.
Pak se s Kasiou, ptáčkem slabým,
zpět již do vesnice brali.
Řetěz těžký z kůlny vzali,
ruce, nohy upoutali,
z těla Hvozd by vyhnali jí,
než míza, krev se v jedno slijí.
Prvé kouzlo duši vzalo,
do těla ji uvázalo.
Druhé kouzlo vklouzlo trpce
do hloubi Kasina srdce.
Třetí kouzlo v dech se dralo,
by Hvozd z její mysli vzalo.
Pod kořeny, zrádné stezky
pak ho nazpět uvázalo.
V knize Ve stínu hvozdu Naomi Novikové se zlý les zmocňuje lidí a mění je ve svá stvoření. Agnieszka, hlavní hrdinka, se s čarodějem Drakem vydává do Hvozdu, aby z něj zachránila dívku ze své vesnice, Kasiu, která se právě v tomto okamžiku mění ve strom. Agnieszka a Drak ji za pomoci magie vyrvou z moci lesa.
-
-
-
-
-
To zaříkání mi připomnělo kouzlení z finského eposu Kalevala, který jsem v tomhle drabble napodobila a který má jedinečný rytmický spád. I díky nádhernému překladu Josefa Holečka, který se naučil finštinu čistě proto, aby mohl Kalevalu přeložit. Tomu říkám fanouškovské nasazení!
Pro případ, že by byl problém stran autorství, Elias Lönnrot, který Kalevalu sesbíral, ji místy uhladil nebo doplnil vlastními verši, takže je to do jisté míry i autorský počin.
- Číst dál
- 14 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit