Ishkensag (originální fandom)

On ve vozíku skládal úlomky zvonu.
Ona mezitím šplhala k jelení hlavě nad otevřeným pódiem.
Další položka na podivném seznamu.
Pohledný dvanácterák ji pozoroval mrtvým pohledem. Desítky zvědavých bardů a kolemjdoucích sledovali ji. Včetně majitele oné trofeje, který nevěděl jestli více vnímat princeznu, nebo měšec ve své dlani.
Drobnou ručkou lapila paroží tvora, který byl svědkem mnoha balad, legend a písní. Držel však pevně na svém místě. Zacloumala jím silněji.
Náhle obecenstvo naráz vyděšeně vykřiklo!
Jelení hlava dopadla vedle vozíku. Jen zázrakem celá. Princezna přistála na pódiu jako kočka. Nahá.
Bělostné roucho si uzmul hřebík. Vyměnil jednu trofej za jinou.

Na vrcholu opuštěné kaple odpočívaly Trpasličí mechanismy. Až příliš složité. Nebývale staré. Pokryté rzí a letitým prachem.
Aby se dostal ke zvonu, musel odsunout skříň s palicí. Ještě předtím bylo zapotřebí odmontovat jištění u podlahy. Zevnitř. V cestě mu bránila ozubená kola a potrubí.
Rozebíral tedy úplně vše, co se jen dalo.
Každý sebemenší šroubek. Každý převod.
Strašlivě nadával.
Hromada odhozeného kovu rostla.
Náhle konečně pohnul odolávající skříní. S ní se nešťastně uvolnil i čep držící zvon.
Spadl na podlahu. Ta se propadla. Zvon si razil cestu patry až do přízemí.
,,Mám to!" Zavolal Laif.
Zhrozená Isaia vykoukla zpoza rohu.

Svit lucerny prořízl temnotu. Pokynul dlaní do uličky na znamení "dámy první". Isaia pozvedla jedno obočí. Moc se netvářila.
,,Byl to tvůj nápad." Laif pohodil hlavou.
Tyhle zapadlé části města nerada zkoumala i Hlídka. Na každém rohu číhala spodina. Žebráci, laciný holky, drogami napumpované existence... Víka kanálů byla pastmi. Tam dole číhali Goblini s rezavými noži. Připraveni polechtat vás jimi v žaludku. A další mnohem horší věci.
,,Proč jsme tady Is?"
Začala svižně gestikulovat prsty.
,,Zitro bude mít námitky. Velké." Zapálil si lucernou cigaretu.
Přidala další gesta a ukázala na věž opuštěné, rozpadající se kaple.
,,Potřebuješ celý zvon?!" Vyjekl nevěřícně.

Král sňal korunu. Prsty sevřely kořen nosu.
,,Ještě jednou, prosím."
Princezna Isaia, bledá více než její vlastní bělostné roucho, mlčky pozvedla prst.
,,Odrovnala tři hůlkaře naráz. Ani se nesnažila!" Rudý Laif se rozesmál.
,,Baví se ten, co prohrnul ulici vozem a strhnul fasádu měšťanského domu." Podotkl třetí z bratrů, Kaelas. ,,Nu což. Má diplomacie situaci spraví!"
,,Kaeli, vzít Akademiky do domu slastí není legitimní způsob vyjednávání." Král mu příkře oponoval.
,,Pfff! Druhý infarkt jim vážně pomůže." Laif se jízlivě ušklíbl.
Isaia dostala nápad. Němé rty zformovala slova. Šokující a troufalá.
Ticho bylo ještě hutnější.
,,Ne!" Odpověděli jí všichni tři naráz.

,,Mikrokosmos!" Vykřikl nadšeně čaroděj.
,,Anomálie s nečekanou událostí!" Přidal se druhý.
,,Nikdo se toho nedotýkejte. Kdo ví, kolik tajemství skrývá uvnitř!" Třetí si promnul ruce a jal se hledat zápisník s tužkou.
Na stole, v místech kde předtím ležela hromada krystalů, zlehka levitovala bublina. Uvnitř které se míhal jiný, menší svět. V tajemné hlubině se rodily hvězdy a nová energie. Malý zázrak který učeným hlavám srazil klobouk z hlavy.
Fascinována byla i princezna Isaia. Zatímco čarodějové se hádali, ona si tu nádheru prohlížela zblízka. Zvědavě do ní šťouchla prstem.
PLOP!
Bublina implodovala a pozřela stůl i s celou alchymistickou výbavou.

Vzduchem hvízdl další šíp. Odrazil se jen palec od strážcovy hlavy a donutil tak všechny, aby se znovu skryli za odstavený povoz.
,,Kolik šípů ten maniak ještě má?!" Vyštěkl mladý vojín opodál.
,,Tenhle byl už osmnáctý." Kapitán Gal, ramenatý Půl-elf, zkusil znovu vyhlédnout. ,,Budeme čekat na posily, sire?"
Podíval se na Rudého prince, který se stále utápěl v hlubokém zamyšlení. Dokouřil cigaretu a zadupl ji těžkou botou. Pohlédl na blízké barely. Sáhl na dveře stavení, o jehož zeď se opíral. Pak dostal jiný nápad. Nadlidskou silou převalil odstavený povoz na bok, a sunul jej ulicí rychle k úkrytu střílejícího šílence.